No pánové zpět k tématu jak to děláte když vás ta vaše sere tak že si v duchu říkáte ještě kvákne nějakou kravinu a já ji snad praštim. Já osobně venčím našeho pejska a hlasitě u toho nadávám většinou to pomůže. Za tři roky co sme zatím spolu se mi jen jednou stalo že jsem si myslel že budu venku i bydlet.

Mrkni sem. Tady se to právě řeší.

do týhle diskuze bych se mohl i přidat protože si momentálně jako ženatý připadám při představě že za tři roky bych se měl rozhodnout s kterou partnerkou strávím život mi běhá mráz po zádech

Jak ženatej? Co se prosimtě děje?

drobný rozepře, vidět se rok a půl den co den je síla....

hehe, to ještě jde, horší je: vrážet do sebe i v koupelně, hádat se o peřinu, o kapesníky, o hadry (viz můj manžel: "Jaktože máš zase moje trenýrky?") a nejhorší je to, že když chceš bejt aspoň chvíli sám, tak ten druhej tam POŘÁD JE!!!!

no bydlim s pritulkou rok a pul, chodime spolu ctyri pet let a nepocituju naky problemy i kdyz teda o perinu s hadame, a taky nosi moje hadry, za coz ji obcas zprdnu

S Markétou sme se o peřinu taky hádali a když jsem jednou chtěl bejt pět minut sám, tak se na mě naštvala.

Som zvedavy,ci nezmenis nazor,ked budes s nou byvat 10 rokov

Byl jsem ženatý 21 let. Nebylo to zas tak špatný, jen jsme se nedokázali domluvit. Paradoxem je , že nyní se domluvíme bez problémů, ale to již nejsme spolu. Peřinu měl každý vlastní a moje hadry nikdo nechtěl Je to hezké chodit domů a vědět že tam někdo je, nebo příjde. Co jsem nyní zcela sám, tak je to někdy dost náročné na nervy. Stárnout sám je příííšerná představa a je to nejlepší s někým koho za roky společného života znáte. Začínám zcela od začátku a doufám že naposled. Rozhodně se znova ožením. Stojí to za ten risk!