Už jste si někdy zkusili, jaké je to žít na vozíku? Svět není tak bezbariérový, jak se může zdát. Podělte se i o Vaše zkušenosti a zážitky.

http://www.vysemnesmite.cz/zivot_kriplika/clanek-c341/

Autor: jenda^^


Minule jsme se mohli dozvědět, jak je na tom vozíčkář v menším městě s každodenními starostmi. Dnes se dozvíte, jak na tom jsou pohybově omezení lidé v pražském metru.

http://www.vysemnesmite.cz/bariery_v_metru/clanek-c342/

Autorka: Varda

Z vlastní zkušenosti mám ve vzpomínkách pouze jeden zážitek. Potrhala jsem si v 15ti letech vazy na kotníku a protože noha byla oteklá, tak mi dali v noci v nemocnici na noc jen sádrové dlahy a řekli, že si mám ráno dojít k nám na polikliniku, aby mi dodělali kompletní sádru. Bez berlí s poznámkou, že na tu nohu nesmím šlapat mne vyšoupli ven. Tatínek mne napůl donesl k taxíku. (už tenkrát jsem byla pěkná baculka)
Ráno se řešilo co dál. Maminka oběhla sídliště - taxiky nikde, telefon naši neměli, auto už teprv ne. Maminka tedy rozhodla, že těch blbých 500 metrů k poliklinice doskáču po jedné noze. Maminka, která je na rozdíl ode mne drobounká a štíhlounká mne statečně podpírala. Po 100 metrech jsme byly obě na konci sil. Začalo sněžit. Ten rok to byl první sníh. Maminka mne opřela o zeď a vrhla se před první kolemjedoucí auto a vypadala tak zoufale, že nás překvapený řidič celkem ochotně naložil a dovezl těch zbylých 400 metrů k poliklinice. Tímto mu po letech děkuji.
V 10:00 jsem měla sádru dodělanou, koukala se z okna čekárny na náš dům a v uších mi znělo, že sanitka bude volná cca v 17:00 odpoledne. Maminka šla koupit rohlík k obědu. Ve 14:00 se přihnal taťka, který utekl z práce dřív. Obhlédl situaci. U vrátnice našel 3 vozíky na kterých se přepravují pacienti do sanitky. Zeptal se jestli si ho může na 10 minut půjčit, naložil mne a za 5 minut jsem byla doma. Výtah do 6.patra naštěstí neselhal Když tatínek po 10ti minutách vozík vracel, tak vrátnou málem kleplo, když zjistila, že s ním byl mimo budovu a děsně mu vynydala, ale já byla doma v teple a bylo mi fajn, že mám skvělé rodiče.
Z pohledu mé profese se se zoufalci s vozíky setkávám denně, ale teď musím do práce, takže další příspěvek večer, bo zítra ráno. Slibuji

tohle nam prinasi sam zivot ,. snad si nekdo uvedomi ze muze bit i hure

Pořád mně udivuje kde Varda přicházií k takovýmhle zkušenostem, kdyby si Vardo z těch psaní tady udělala nějaký film, tak to bude trhák desetiletí


Jinak jsem si myslel, že ten sedák do vany vypadá jinak

nezavidim to nikomu

jednou jsem na vozíku seděl a okamžitě jsem se převrátil, protože jsem popojel dopředu a rychle trhnul dozadu nikomu to nezávidím, dnešní svět zrovna moc bezbariérový není...

Kámoš si to křešlo tuhle půjčil a blbnul na tom a taky se rozsekal, páč prudce zabral do předu a křeslo se mu převrátilo na záda.

2 moucha - ty zkušenosti jsou nasbírané věkem - jsem prostě taková ta ukecaná stařena co pořád vypráví a vypráví a vypráví historky z mládí. A všichni posluchači už mají chuť jí utlouct.....
Ale zítra si přivstanu a hodím sem i historky ze stáří (poslední půlrok)

Varda: jsem zvědavej, co napíšeš. Vadilo by, kdybych to případně přidal do článku (samozřejmě bych Tě přidal do autorů)?

OK můžeš - dám si tedy záležet, takže dobrou noc. Jdu se na to vyspat a musím otevřít na noc okno aby mne přiletěla líbnout nějaká psací múza