S přítelkyni žijeme 7 let a 3 roky spolu bydlíme. Náš vztah vypadal téměř ideálně. Zrekonstruovali jsme náš byt a plánovali jsme svatbu , děti atd. O vánocích jsem ji požádal o ruku a ona mi řekla , že se zamilovala do kolegy. Teď jsou to 2 měsíce. Bydlíme pořád spolu , nemám sílu na to ji vyhodit, nedokážu si představit život bez ní. Udělal jsem v našem vztahu pár chyb, doma stereotyp, málo jsem si jí všímal. Jsem takový typ, kterého je třeba trochu postrčit, aby něco začal dělat. Jsou to ale věci, které chci napravit. Ona ale našla někoho kdo je úplně jiný než já, nenudí se sním, je takový že s ničím nemá problém všechno je asi schopen vyřešit. Nevím neznám ho. říká že potřebovala změnu, musí neustále něco dělat. To mi na ní ale imponuje , protože je jiná než já, taková jako bych chtěl být sám. Nechci ji ztratit, chtěl bych abycho zůstali spolu a pokračovali v tom co jsme si naplánovali. Poradíte co s tím?

Zapeklitý případ.
Tohle už jsem u svých známých zažil hodněkrát. Plánování je ta nejhorší věc, kterou můžeš udělat před svatbou. Už jsem to tady myslím jednou psal. Jedni naši známí spolu byli cca 20 let a z toho v jedné domácnosti cca 13. Pak se rozhodli, že se přece jen vezmou. Po svatbě spolu vydrželi ani ne rok. Rozvedli se a už se nechcou ani vidět.
Já na dlouhodobé vztahy nevěřím. Sám jsem se ženil po 4 měsících známosti a to je imho ta správná doba. Čím dýl žiješ se ženou bez "glejtu", tím víc ztrácí takový ten pocit, že k sobě patříte a začne se poohlížet po někom jiném. Chlap je v takovém vztahu zlenivělej, takže ho ve většině případů nenapadne přemýšlet o jiných. Čest výjimkám.
Pokud si ta Tvoje myslí, že našla někoho lepšího, než jsi Ty, tak tomu nevěř. Ženy si vybírají pořád ten stejný typ chlapů. Jako prototyp jim ve výběru slouží jejich otec. Nakonec se onen "frajírek" přestane předvádět a bude úplně tuctovej. V tomhle směru nemusíš mít strach.
Radit Ti, jak z toho ven, nebudu. Už jen proto, že ženským nerozumím. U nich nikdy nevíš, co chtěj. Jestli to nedělá jen proto, aby s Tebou pohla, nebo to myslí vážně. V tom prvním případě bych se vůbec nedivil, kdyby jí to poradila její kamarádka (máma).
Každopádně Ti přeju, ať Ti to dopadne dobře. A hlavně neudělej žádnou kravinu.
P.S.: Omlouvám se za ten "slevní průjem", ale nějak jsem se nedokázal zastavit.

Rad bych ti poradil, ale nejsem v tomto zkuseny - to uz je o rad vys nez jsem ja.

Souhlasim ovsem z Bugim ze se z toho nenudiciho kolegy vyvine neco nepouzitelnyho. Je to situace spatna, jen doufam ze se tu najdou zkuseni chlapi stylu jardas a rozlousknou to.

Hodne stesti, verim ze je to k nasrani...

Díky moc za odpověď . S tím otcem máš asi pravdu . Bohužel on je právě jako její otec já jsem úplně jiný... Obávám se, že časem to spadne do stejného stereotypu, ale její hrdost jí nedovolí se vrátit... Už se mnou dokonale hla a dobře to ví, ale odejít od něj nechce. Jinak ona má skvělé rodiče s její rodinou si téměř bez vyjímky rozumím. Díky

Nekdo me vola? Nekdo me potrebuje?

Mno...stereotyp vztah ubiji-to uz tu bylo receno. Bojuje se proti nemu dost blbe-chlapi po delsi dobe opravdu lenivi(ale zensky taky)-ze si nasla nekoho jinyho-hmm...jestli to nebylo spis tak,ze ji nekdo zacal balit a ona se "jen"nechala protoze videla v tom klukovi novy elan-takovy ten co maji vsichni na pocatku vztahu-rika se mu zamilovanost. Vyjimecne nesouhlasim s Bugim v tom,ze si zeny hledaji partnera podobneho vlastnimu tatovi-jsem zenatej uz podruhe a tuto podobnost jsem tedy rozhodne neshledal
Pozitivne vidim to,ze jeste neodesla-neznam presne onu situaci-treba je to jen tim,ze proste nema kam,ale treba si taky jeste neni uplne jista-nechce se mi Ti kazit naladu tim,ze z Tebe dela vola-to fakt musis poznat Ty a ne my tady..
Dalsi mozne pokracovani vaseho eventuelniho vztahu bych videl v naprosto klidnem rozhovoru o tom co by jste si kdo jak predstavoval-partenersky vztah je vlastne vzdy zalozen na kompromisech-neni idealni zena, ani idealni muz-musite si vyjit vstric ale take si ponechat vlastni prostor-objetovat se pro druheho je sice hezky,ale vyhledove dost nevyhodny-tezko se pak najednou ziskava zpet"ztraceny prostor"...
Drzime palce...

2 Jarďas: neposuzuj ženy jen podle svých zkušeností. V manželstvích taky nejsi žádnej rekordman.
V mým případě je to taky tak. Jsem přesný opak mého tchána. On je pracovitý, kutil, domácí malohospodář, vše si spraví, postaví a udělá. Oproti tomu já jsem línej až za roh, spravit dokážu jen málo co a to ještě jen když se mi chce, nastěhoval jsem se do paneláku, abych nemusel makat na baráku, když něco chci udělat, tak si na to zaplatím firmu.
S tím otcem je to všeobecná poučka ze sexuologie ženy, nebo jak bych to nazval. Možná, že kdyby ses nad tím zamyslel, tak bys nějaký ten společný rys našel. Např. záliba v Becherovce...

2 Bugi..co Ty si vsechno nepamatujes
No kdyz ono je lepsi vychazet z vlastnich zkusenosti,nez z poucek-ty casto nefungujou

To jardas: S tim elanem mas asi pravdu... Uz nekolikrat jsme si vyrikali co chceme od vztahu , bohuzel se nase predstavy momentalne diametralne lisi... Ji se ted libi, ze ma nekoho kdo ji vymysli program, neustale se neco deje... Doma jsme ted jako "spolubydlici pratele" . Asi jedina vec , ktera ji tam jeste drzi je, ze pokud odejde cele by to prasklo a ona ma strach z toho co na to rodina. Vsichni vlastne uz cekali, kdy uz se vezmem, kdy budou vnoucata atd.

V tom případě už Ti zbývá jediné. Zachovat se jako chlap, vzít do ruky bič a pryč. Pokud máš dojem, že se to nezlepší, tak zkus tohle. A pokud ani tohle nezebere, tak jí připrav kufry za dveře. Jestli jsem to dobře pochopil, tak už taky nepatříš mezi nejmladší (na tomto fóru), takže nemá cenu ztrácet drahocený čas s beznadějným vztahem. Člověk se musí jednou rozoupat a začít jednat rázně. Vždycky to bolí. A třeba čeká jen na tohle a pak se s prosíkem vrátí. Na rodinu se neohlížej. Je to Tvůj život. No a mě z toho samýho důvodu taky neposlouchej.

Napadlo mě , že ji řeknu ť odejde, ale na to nemám, teď to nedokážu (asi sem slaboch , když mi ona dokáže takhle ubližovat ...) . Nejvíc mě mrzí, jak mi na jednu stranu říká jak mě má strašně ráda a ví že bych byl skvělý manžel a otec a nadruhou stranu mi říká že potřebuje to co jsem psal. A jde večer ven. To je prostě na pos...

Myslim, že jsou základní věci jak se k tomu postavit, ale detaily jsou už na tobě:

1. Buď se necháš využívat a i když víš že je s jinym a už ne s tebou, tak ji necháš u sebe a budeš za blbce

2. Otevřeně si s ní promluvíš a vyvodíš důsledky ve smyslu - chceš být se mnou | žiješ se mnou a nechceš být se mnou | odstěhuj se

3. Nebo tovnou vezmeš vše do vlastních rukou a dáš jí kufry za dveře, jestli už se rozhodla že nechce být s tebou

Myslim, že to jsou jediné tvoje 3 možnosti. Z mého pohledu

-------

ja mam zkusenost, ze polovicaty reseni vyzaduje pozdeji razne reseni a ten interval mezi polovicatym resenim a raznym je uplne zbytecnej... souhlasim s markem

chtel jsi radu...tady uz padla od jinych a ja se muzu jen pridat.

Clovek by sice nemel byt sobec,ale obcas musi-aspon v zalezitostech tykajicich se jeho vlastni dustojnosti-sam priznavas,ze Ti soucasna situace nedel dobre-tak to ZMEN-posli ji do pr***-bud bude zit naplno s Tebou,nebo at si jde zit nekam jinam-nenech se vysavat.Cim dyl to bude trvat,tim dyl pak bude trvat i "leceni" Tve duse.A vase okoli?Na to kasli-je to Tvuj zivot a zit si ho budes Ty-ne oni. Nic spatnyho jsi navic ani neudelal a jestli by Tebe chtel nekdo soudit za to,ze ze sebe nenechas delat blbce,tak je blbec sam a nestoji za to,aby jsi bral jeho pripominky na zretel.
Jedine co bych jeste asi zkusil je konecny rozhovor s ni-dej ji jasne vybrat-BUD SE MNOU TADY, NEBO S JINYM JINDE tecka

Jardas:

jj, takže vlastně jarďas má stejnej názor jako já.. i maňas ... měl bys jí to ultimátum opravdu dát, podle nás... A okolí neřeš, myslíš, až se dozví jak to opravdu bylo, tak budou naštvaní na tebe? Naopak...

naopak se ukážeš jako chlap, kterej si nenechá sr** na hlavu a máš vlastní hrdost ne?

Prosim...kontroluj se trochu.Ď jardas

manas: Ono pokud někoho opravdu miluješ,tak není tak jednoduchý se na něj vykašlat.Ani když má někoho jinýho a dělá různý jiný "blbosti".

Já bych se to snažil ještě zachránit...snažit se být aktivnější v tom vztahu,ale samozřejmě jen do určité míry a doby...pokud se ti to nebude dařit,tak stejně časem příjdeš na to,že to nemá cenu a necháš ji...ale potom už to nebude tak bolet.