Zasláno: čt 17. srpen 2006 09:47
ANO, zjišťoval jsem něco v nemocnici, o čem mluvím, to už mám vyzkoušené. Co se týče reg. partnerství je to sice do jiného topicu, ale zkopíruju sem svou esej na tohle téma:
citace: Zákon o registrovaném partnerství
Na úvod bych rád řekl, že se nestavím proti homosexuálům. K lidskému soukromí by se nikdo neměl vyjadřovat. Interní soužití je přece věc každého člověka. Avšak manželství je vlastně svazek dvou lidí opačného pohlaví s prioritou mít a vychovávat děti. Problémem se stává například tendence EU měnit definici rodiny. Tím, že se Evropa zříká svých křesťanských hodnot, které ji po staletí utvářely, ztrácí zároveň záruku pevných hranic, o které se může opřít jak v legislativě, tak v morálce. Proto bychom měli spíše prosazovat postoje, hodnoty a normy, o kterých navíc víme, že fungují od počátku lidstva a budou fungovat až do jeho konce, aby jednou nedošlo v EU k relativizaci všeho(k čemuž dnešek nebezpečně směřuje!).
Základem státu a jeho perspektivou je fungující(a klasická) rodina, kde jsou jasně dány vrozy a modely chování muže a ženy. Gayové a lesbičky mají lidská práva zajištěna i v rámci současné legislativy – mohou po sobě dědit nebo získávat informace o nemocném partnerovi apod., tudíž není třeba posouvat(a povyšovat tak jejich svazek, který je v základním rozporu s posláním rodiny na jednu z možných variant jejího uspořádání je činem odporujícím definici rodiny jako takové) jejich status do polohy jakési „pseudo-rodiny.“ Podle mého názoru je to od nich docela podpásový boj, když žádají, aby stav, který odporuje přirozenosti člověka byl povýšen na obecnou normu zákonem – to by totiž vedlo k tomu, že budou moci adoptovat děti a vytvářet tak generaci lidí, která bude mít v těchto záležitostech naprostý zmatek.
Samozřejmě, z politického hlediska není možná důležité, jak lidé žijí v osobních vztazích, ale přece existují určité normy a přirozené principy, které jsou pro společnost a stát perspektivní, a které musí být společností kodifikovány jako ideály k nimž směřuje, protože se osvědčily.
Přoč se ale raději neptáme proč je manželství snižováno na pouhé partnerské soužití, kde není jistota, zda nebudeme opuštěni? Je to zřejmě jen proto, že se lidé bojí převzít odpovědnost za společný život v manželství. Všichni víme, jaký negativní vliv má na člověka, kterému se v dětském věku zhroutí jeho rodina a odejdou lidé, kterým důvěřoval, a kteří tvořili jeho svět. Narážím tím na to, že problémy se sexuální orientací mají své příčiny především v duševní rovině člověka, který vyrůstá v deformovaných rodinných vztazích nebo dokonce přejímá modely sexuálního chování ze svého okolí a se svou sexualitou experimentuje. Liberální mentalita je přece o tom, že jsme na světě jen jednou, a proto si užívejme co tělo ráčí(¨-> bisexualita a sexuální nevázanost!!!).
Takže si pokládám tuto otázku, které se obávám: „Je možné myslet si, že odvěké pojetí rodiny je jednoduše možné změnit zákonem?“