"Žena by měla být dobrou ozdobou muže. Muž by se však měl o ten šperk dobře starat."

To ráno jsem vstával jako obvykle. Manželka už připravovala snídani, snad ji nikdo neuvidí oknem. Už to, že zůstala „v domácnosti“ je dost nebezpečné, však byla několikrát pozvána na schůzi místní genderové organizace, aby jim vysvětlila, že doma zůstává s nejmladším synem dobrovolně.
Po snídani se vydávám do práce. Na autobusovou zastávku si musím popoběhnout, abych stihl autobus. Další jede až za dvě hodiny. Od té doby, co se rozšířil paritní zákon i na řidiče/řidičky autobusů, je jich obrovský nedostatek. Řidiči, kteří k sobě nesehnali do podniku řidičku byli propuštěni. Teď absolvují rekvalifikační kurs na zdravotní bratry v místní nemocnici.
Dokonce jsem si v autobuse i sedl. Po chvíli přistoupila žena asi mého věku. Chtěl jsem ji pustit sednout, ale naštěstí jsem si včas všiml genderové policistky, jejíž pohled mne přišpendlil zpátky na sedačku.
Probíral jsem se svými myšlenkami. Dnes jde starší syn na konkurs na místo náměstka do velké firmy. Bohužel vzhledem k tomu, že druhý náměstek je muž, jsou jeho šance nulové.
Dcera jde pozítří na potrat. Trochu my je líto zeťáka. Já vím, že mu není nic do toho, že jde jeho manželka na potrat, ale stejně… Na dítě se docela těšil. Však kdyby Janička nedostala to vedoucí místo ve firmě, určitě by si dítě nechala. Takhle se jí ale nemůže nikdo divit.
Odpoledne musím koupit mladšímu synovi tu velkou mrkací panenku, zítra má narozeniny. Snad si s těmi panenkami přeci jen začne hrát…
Konečně autobus zastavil, vystupuji a spěchám do práce. Téměř současně přichází naše sekretářka. Uf! To bylo těsně! Bylo to trochu trapné, ale dveře jsem jí určitě nepodržel. To vím jistě. Teď by mi takový přehmat mohl pěkně ublížit. Před týdnem jsem neopatrně pochválil kolegyni nový kabát a v kapse už mám předvolání před genderovou komisi našeho podniku. Snad mi nedají paragraf o harašení a spraví to jen odebrané prémie.
Najednou slyším prudké zvonění, které zesiluje, už je skoro k nevydržení až se konečně probudím. Fuj to byl sen! Zamáčknu budík a potichu vstávám abych nevzbudil manželku. Jen ať si ještě chvíli pospí, na feministický kongres jede až za dvě hodiny.