
Zasláno: út 20. leden 2009 09:27

když jsem chodila na gympl tak stávali vždycky kousek pod školou, dvě na jedné straně silnice a jedna na druhém chodníku, neměli strážnou věž, ale jakýsi plátek nazvaný Probuďte se, my jsme kolem nich pobíhali a řvali na sebe: Eliško, probuď se!!!! a oni tam jen stáli jak sochy a ani ne nezasmáli, ani nenadávali, nic
Byla jistě doba, kdy jsem věřila v "něco," ne přímo v nějakého "boha" (snažím se i nepoužívat věty jako Proboha co to zas je, nebo Ježišmarja cos to udělal), ale dnes mohu říci že věřím opravdu jen v rozum a sama v sebe

a nic vyššího tam nikde neni
a i kdyby bylo, nevěřím že by to bylo něco, co by nám zakazovalo dávat si navzájem krev když umíráme