Jooo

cca před měsícem mi bylo řečeno že ve vztahu mezi mužem a ženou nebo lépe řečeno... nikdy to nemůže být jenom přátelství (kamarádství...) vždy jedna strana cití něco víc.. a když to cití obě strany tak je vyhráno...

Ták s timhle bych souhlasil

ad Mao: s tím souhlasím i já. Jenže někdy to může být pěkný malér...

tak stím souhlasím zase i já.. znám to z obou stran, bohužel..

A bylo to kruté? Co?

Jo to bylo

nebylo.. je..

tak já jsem ten případ kdy to "zatím" malér není

Tož vám taky přispěju jedním svým příběhy.

Měl jsem kamarádku. Hodně dobrou kamarádku. Chodila (a dodnes chodí) se mnou na Sokol, kde jsme se převážně setkávali. Byli jsme jako bratr a sestra. Ale bohužel ona měla smůlu na rodiče, což se na ní projevilo. Ve vztazích je mrcha, což jsem okusil i já. Hodně mi na ní záleželo. Vždycky když byla jakákoliv akce, výlet apod., tak jsem ji o tom říkal. Když měla zdravotní problémy tak jsem za ní klidně šel s přihláškou a vyřizoval podobné věci. Pak se jednou ale doslechla, že jsme byli o víkendu na výletě a bez ní. Nemohl jsem předpokládat že o tom nevěděla, protože jsem se o tom s ostatníma bavil už nejméně měsíc předem. Naštvala se na mě a poslala mě do hajzlu. Tak jsem se sebral a šel jsem. Po cestě domů jsem potkal spolužáka, byl taky naštvaný, tak jsme šli spolu spláchnout smutek. Od té doby na ni nepromluvím, pokud to není nezbytně nutné.