Tak nedávno jsem se s kamarádkama bavil o tom, kdo má lehčí život - jestli ženský nebo chlapi. Bohužel mě umlátily argumentama... Já měl jen jeden - že ženská se může dobře vdát, což nám chlapům asi nehrozí...

Kdo má podle vás lehčí život? Ať příště můžu taky argumentovat, až si budou stěžovat, že chlapi mají lehčí život..

No co, ženský taky většinou, když to není stotunová slonice, stačí vyhrnout sukýnku a dostane co chce...

zas tak jednoduchý to ženský nemají... tak nastejno, záleží od situace

vzhledem k tomu, že na rozdíl od vás třech už něco pamatuji, tak každé má svoje. v něčem to mají lehčí chlapi a v něčem ženské. ty jsou ale více protivné...

Noo tak třeba v práci:
Jsem na stanici s povrchovým vestibulem. Zapadající slunce ho krásně prosvětlí a najednou zhasnou všechna světla. "Sakra, co se děle? Musím to vyřešit, než se setmí..."
Volám tedy dispečerovi přes elektro. Za chvíli přijede chlap v montérkách. Prohlédne všechno co se dá, rozebere mi ovládací pult a nikde nic. Po půl hodině se mne zeptá, jestli ta světla náhodou nejsou na fotobuňku. Najednou si vybavím to zářící zapadající slunce - a horečně začnu listovat ve staničním řádu, který jsem podepsala, že ho znám. Po chvíli jsem našla stránku o staničním osvětlení - jasně - ve vestibulu je fotobuňka.
Nasadím výraz pitomé, nešťastné a pokorné blondýnky a strašně moc se omlouvám. Elektrikář, který je tak v mém věku (naštěstí) mne nakonec ještě chlácholí a utěšuje, ať si to tak neberu, že on by to vlastně měl vědět taky...
Kdyby na mém místě byl v tu chvíli chlap, tak mu elektrikář dá po hubě a vynadá mu do debilů.
Jiná stanice:
Konečná - nástupiště.
Já a mých 160cm se pokouším dostat z vagonu páchnoucího bezdomovce, popřípadě někoho ožralého téměř do bezvědomí. Na moje nesmělé "Dobré ráno, konečná, vystupovat" pochopitelně nikdo nereaguje. Všichni předstírají spánek a čekají, až mne to přestane bavit. A když už někoho přeci jen probudím, tak si nepřejte slyšet ta jména, co dostanu. A do toho čeká nervozní strojvedoucí na můj signál, že může odjet a je naštvaný na mně, že zdržuji.
Když je na konečné můj kolega. Tak tam vběhne. Napřed vyletí opilcovo zavazadlo a za ním opilec a pokouší se co nejrychleji dostat pryč. Další z mých kolegů má na výšku asi 2 metry a v ramenou asi taky tolik. Když byl ještě v letmu jako já, tak jsem ho na konečné jednou viděla. Vstoupí do vozu a jak se ozve jeho hluboký hlas, tak všichni vyskakují ochotně sami a přitom tenhle kolega je mírumilovné zlatíčko a mouše by neublížil. Zatímco, já jsem naopak zuřivá a mám chuť to tam profackovat - ale jsem mrňavá ženská s tichým hláskem a nikoho nepřeperu.
*
A další příklad. Už jsem slyšela, že ženské to mají těžší protože musí své potomky odrodit. - Blbost, tohle jim nežerte, těch pár nepříjemných hodinek se vyplatí. Nikdy jsem nezažila nic úžasnějšího, než když jsem v sobě cítila, jak se moje mimčo protahuje a hlásí se k životu. Byl to neskutečně nádherný pocit a je mi líto tatínků, že o tohle přijdou. Neměnila bych.
*
Takže závěr - jak kdy. Každý má své výhody a nevýhody.
*

chlapi to majú zložitejšie ale dorovnáva sa to pretože ženy sú samé o sebe zložité

Ženský to mají jednodušší už jenom proto, že jim chlapy dělaj pomyšlení, platí v restauraci, otevíraj jim dveře, pomáhaj jim s kabátem atd...Navíc nemusej dělat když se dobře vdaj, sice maj v práci menší plat, ale to je zas daný tým, že půjdou na mateřskou a dostávaj prachy za nic...Jinak mě zatím nic nenapadá.

Mateřská není nic ty chytrolíne

No dobře, výchovu dětí neberu jako práci...je mi jasný že to něco stojí, ale nikdo je do dětí nenutí, klidně můžou pracovat a nemít děti...pak by se platy na nějakých postech, kde není fyz. tvrdě náročná práce, vyrovnali a pokud chceš argumentovat tím, že pokud se nebudou rodit děti, tak ti odpovím předem, že většinu národů už nic nezachrání a převemou to tady ty početnější menšiny...

Kolik je ti let Thompsone, pokud se smím zeptat.