Mě se pavouci nelíbí a maminka z nich má hrůzu, malý mi nevaděj, ale když je někde ten velikej s tlustejma nožičkama tak nejsem schopná se k němu ani přiblížit, natož ho zabít Myslíte že je to nemoc, nebo nějaká psychická porucha? Zajímalo by mě jestli se to dá nějak "léčit..." protože mi to vadí, i když vím že to zvířátko je milionkrát menší než já a nic mi neudělá, tak prostě nemůžu k němu jít blíž jak na 5 metrů

musíš si zvyknout

ženy

ho*no ženy, prostě to mám vnuknuté od maminky, protože když jsem byla malá, tak maminka se jich hrozně bála a hysterčila apod., takže si jako dítě logicky myslíš, že když se toho bojí maminka, tak je to něco hroznýho, a táhne se to s tebou celej život! takoví ti půďáci mi nevadí, johanu taky klidně vezmu za nohu do ruky a vyhodim jí, malého zamáčknu, tady mám jednoho v pokojíčku kterej tu se mnou žije už 14 dní a jsem hrozně líná sem nahoru vynést vysavač a zničit ho, ale nevadí mi Jde mi jen o ty tlusté, co mají ty tlusté nožičky a tělíčka, takoví ti co na ně šlápneš a ono to čvachtne

Já se taky hrozně bojím pavouků a taky nejsem schopnej překonat ten strach z něj.. to fakt nejde no.. Ale hadi mi nevadí třeba

Hadi mi taky nevadí, hada bych i chtěla mít doma, toho vemu do ruky klidně, brouky taky, plazy i hmyz, jen ty tlustý pavouci a ještě velké zelené kobylky, ty mi taky vadí

nam se na hajzlu usadil pavouk a ten tam ty rybky docela slusne vyhlazuje

jestli ještě jednou někdo napíše, že zabil pavouka, tak ho taky osobně zabiju

drutek: já na to nemám odvahu

Že prý hadi mi nevadí. Kdybych věděl, že se nám v domě plazil had tak už sem nevkročím, co had, stačila by ta blbá užovka. Radši se postavím bandě cigánů, než jednomu hadovi. To už i ty žáby mám radši. Brrr, hadi, to je noční můra pro mě.