
Zasláno: po 24. listopad 2008 11:05
JJ přesně sohlasím. Mám moc ráda svojí maminku, ale tohle je věc, kterou bohužel dělá taky. Teda teď už je to lepší, ale byly časy, kdy dokázala celou rodinu přesvědčit, že jsme všichni neschopní sobci. Než jsem přišla na to, že to dělá schválně, tak jsem z toho byla dost vyděšená. Byly to takové extrémní situace jako: Sobota 7:00 ráno - maminka tiše vstane, oblékne se a při odchodu na nákup hlasitě práskne dveřmi, čímž nás všechny probudí. Po příchodu s obrovskými taškami nás všechny seřvala, že jí nikdy s ničím nepomůžeme a že musí všechno dělat sama....... O týden později: sobota 7:00 táta vstává, oblékne se a opatrně se ptá:"Pavlínko já skočím do krámu, co mám koupit?" Výsledek: mamka ho seřve, že už všechno má a že si chtěla přiležet a on že jí budí... Také bylo její oblíbené dát něco na mls na stůl k televizi a chodit kolem třeba dvě hodiny než to zmizelo a pak nám vyčítat, že si nestihla vzít a že jsme jí nic nenechali.... Jinak je mamka super, ale tohle mi na ní vadilo. Nejhorší to bylo v době, kdy byla v přechodu. To mi bylo 18 a občas jsem si v duchu říkala, že jiný chlap, než náš táta by jí už jednu vrazil a šel do hospody. Ale taťka je zlatíčko.
Špatné bylo, že jsem jako dospělá měla podvědomě snahu se chovat přesně, jako mamka, ale naštěstí mne z toho můj muž brzy vyléčil. On se nikdy za nic neomlouvá a je takový sobec, že když jsem měla snahu mu něco vyčítat, tak pokrčil rameny a řekl - máš smůlu měla sis říct. Výčitky kvůli mně neměl nikdy. Takže jsem vlastně měla štěstí, že jsem potkala právě jeho a dostala přes čumák včas. Jinak by ze mne byl dneska psychoterorista, jako mamka
Ale abych mamince nekřivdila ona je opravdu moc hodná a pro každého by snesla modré z nebe. To nejhorší už má spolu s přechodem za sebou