
Zasláno: čt 20. listopad 2008 19:35
Kdysi dávno v prvobytně pospolné společnosti ženy trávily většinu času spolu pohromadě v jedné jeskyni. Aby se navzájem nepobily, tak se musely naučit různé finty jak spolu vyjít, i když si lezou na nervy. Především spolu musely komunikovat - pokud se hovoří = je všechno v pořádku, vztahy klidné. Žena má mluvení vrozené, je to její komtrola, že okolí kolem ní je OK. Taky se žena naučila pomlouvat - je to jediný přípustný způsob pomsty ve společnosti, kde záleží na každém jedinci a nemůže zabít každého, koho vidí. Takže jí psychicky pomůže říct za rohem kamarádce, že dotyčná XY je Bůůůů. Dotyčná si uleví a přitom je schopná s onou Bůůůů dále spolupracovat pro blaho tlupy a bez krveprolití. Pokud se komunikace přeruší a je mezi ženami ticho - je to signál vážného konfliktu
Ženy to samé trošku nemístně používají i na muže - doma taky většinou mívá po ruce jen toho chlapa. (místo ostatních členek tlupy, jako před pár lety) Takže dělá co jí instinkt radí. :Mluví - chce vědět co muž dělá, kde je a co si o čem myslí ne proto,že by mu nevěřila, ale ona tím podvědomě vyjadřuje - mám tě ráda a zajímá mne všechno kolem tebe. A když muž mlčí, tak znervozní a má strach. Určitě jste si pánové všimli, že ženy pokud jsou opravdu naštvané, tak používají demonstrativní mlčení: tichá domácnost. Žena tím vyjadřuje, že je opravdu problém a je to mnohem horší, než když na vás ječí. Je to mnohem závažnější varování, tak pozor na to.
Muži byli naopak až na tu a tam nějaký hromadný lov samotáři. Lov vyžaduje klid a ticho. Muž dělá svou práci a sám ví nejlépe jak na to a mlčí, protože pokud je vše v pořádku, tak mluvit není třeba. Navíc mluvit o problémech bere muž podvědomě jako by o sobě říkal - zklamal jsem, nedokázal jsem si poradit sám. Sama mám zkušenost, že pokud chlap otevřeně nahlas řekne, že má nějaký problém, tak to znamená, že už je fakt zle.
A tady je ten problém - nežijeme už v tlupách, ale ještě neumíme žít ve dvojicích. Chce to trochu tolerance.
Žena se nesmí snažit získávat detailní informace za každou cenu. A když chlap řekne že je vše OK, tak to tak prostě brát a nechat mu aspoň kousek jeho mlčení a právo na to poprat se s problémy napřed sám a přijít na pomoc, až si sám řekne. Jinak to chlap bude brát, jako, že mu nevěří a to mu na sebedůvěře moc nepřidá.
A chlap by se měl snažit zase ženu uklidnit alespoň náznakem komunikace. Pár vět o tom co bylo v práci a že měl šéf hnusnou kravatu (hlavně neříkejte, že ta nová sekretářka je fakt sexy kočka) a jíné zdánlivé pitomosti stačí. Ženu nezajímají ty pitomosti,ale fakt, že " On se mnou mluví a směje se = všechno je OK a má mě rád.
Když budete vědět, že máte každý trošku jiný program a proč, tak to pomůže k lepšímu pochopení, proč se ten druhý chová, z našeho pohledu, tak nesmyslně pitomě