
Zasláno: út 10. únor 2009 23:28
Tak si to vyzkoušej a humor tě přejde....
Jo a ještě v tom článku chybí jeden poznatek. Dvířka do místnůstek se zásadně otvírají dovnitř a vzhledem k tomu, že šířka dveří = délka jedné stěny kabinky. Tak vlastně dochází k popření všech matematických a fyzikálních zákonů už jen tím, když se tam normální průměrná ženská vůbec dostane a podaří se jí za sebou zavřít dveře.
Vzpomněla jsem si na to, když jsem byla synovi na maturiťáku a navštívila jsem ve společenských šatech místní WC. Vlastně jediný normální způsob by byl: Vlézt dovnitř, přiklopit mísu, stoupnout si na víko, zavřít dveře, slézt, odklopit víko - a pak už je postup podle úvodního článku. Ale se svou básnicky řečeno "kyprou" postavou nevěřím bytelnosti plastových poklopů.
Prakticky to řeším tak, že vstoupím dovnitř, přitáhnu si sukni těsně kolem těla, zalezu co nejdál za mísu, přitisknu se ke splachovadlu, tělo vykloním co nejvíc nad mísu, zadržím dech, zatáhnu břicho a zavřu dveře. A pak to samé při odchodu. Nevím co si počnu, až přiberu 20 kilo a artroza kloubů pokročí. Asi se vykašlu na estettiku a hygienu a uvelebím se na zasviněném prkénku s dveřmi dokořán....
V metru jsem jednou pustila jednu starou paní na náš služební záchod, rotože byla fakt zoufalá a veřejné wc nikde. Po deseti minutách jsem se jí šla zeptat, jestli je ok. S pláčem se přiznala, že není. Mísa byla nízko a paní s artrozou v kolenou a po operaci kyčle se nemohla postavit. Místnost byla tak malá, že dokud seděla, tak nešly otevřít dveře. Takže jsem škvírou v pootevřených dveří jednou rukou tahala paní do vertikální polohy. Bylo to děsné, ale naštěstí nebyla moc objemná, tak se to povedlo. jinak jsem snad musela sehnat někoho, aby vysadil dveře. Navíc bych měla prů.....švih, protože do technických prostor nesmím cestující pouštět. Vyprávěla jsem to kolegyni, děsně se smála a říkala mi, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán...
Varda Elisabeth