Cicero Marcus Tullius, * 3. 1. 106 př. n. l., † 7. 12. 43 př. n. l., římský politik, spisovatel, filozof a řečník. V roce 75 př. n. l. jako kvestor v západní Sicílii vedl spor s prokonsulem Gaiem Corneliem Verrem († po 43 př. n. l.) a dosáhl jeho odsouzení (Řeči proti Verrovi). 63 jako konzul potlačil Catilinovo spiknutí (Čtyři řeči proti Catilinovi). Začátkem 50. let jej však tento čin přivedl do vyhnanství. Za 1. triumvirátu se postavil na stranu Pompeiovu a po Caesarově vítězství se stáhl do ústraní. Po jeho smrti mluvčí senátorské strany, ostře vystupoval proti M. Antoniovi (Filipické řeči proti M. Antoniovi), na jehož rozkaz byl zavražděn. Ve spise O řečníku formuloval jednu z klasických charakteristik historie jako “učitelky života”. V tomto a v dalších rétorických spisech představil ideál řečníka jako všestranně vzdělané osoby, spojující mravnost a široký rozhled literární a filozofický. Popularizoval řeckou filozofii v Římě, aniž se pokoušel o vlastní řešení hlubších otázek; zasloužil se o vytvoření latinské filozofické terminologie. Hlásil se k umírněné skepsi nové Akadémie, ale eklekticky přijímal i myšlenky jiných filozofických směrů. Důraz kladl zejm. na etickou problematiku (Hovory tuskulské). V politicko-filozofických spisech (O státě, O zákonech) prosazoval návrat k římské ústavě, platné do 2. stol. př. n. l. Jeho dílo završilo proces syntézy řecké vzdělanosti a římské kulturní tradice. Významně přispěl k zušlechtění latinského jazyka; jeho literární styl se stal vzorem pro pozdější latinské spisovatele.