Nebojím se ničeho a nic... ba ne, bát se je normální - bojím se výšky - na vrchol Eiffelovky jsem měla vždycky zavřené oči, bojím se hadů, když jdu se psem na procházku a vidím třeba jen nehada slepýše - ztuhnou mi nohy a neudělám ani krok...

Výška je směrem NAHORU
To kam můžeš spadnout a rozplesknout se, je směr DOLU, takže hloubka.

ale spadneš z výšky, z hloubky spadnout nemůžeš..

já se taky bojim vejšek(nebo hloubek) nebo né,že bych se bála,ale když jsem někde vysoko začnou se mi třást kolena,že nemůžu ani chodit
hadi jsou v pohodě..teda takový ty malý jedovatý mrchy nemusim,ale třeba ty škrtiči jsou v poho. pavouci jsou odporný..i kvůli těm malejm nevlezu do sklepa
tmy se bojim maximálně po nějakym hororu,ale to se pak bojim i ve dne,takže se to asi nepočítá..
no kdyby někoho napadla nějaká další věc,který se dá bát,tak se jí bojim určitě taky

Jeden můj spolužák z mateřské školky se bál hlemýžďů a můj manžel se prý do pěti let bál lopuchových listů. Jeho teta vyprávěla, jak mu chtěla z listu udělat v létě slunečníček a on před ní utíkal asi kilometr do vesnice a pak se od jeho matky dozvěděla, že má z těch velkých listů fobii.
Ale proč to nevím - nechce se o tom se mnou bavit - možná se jich bojí dodnes...

Tak ještě pro úplnost: Bojim se pecana

detailista: jirka se bojí nás všech