Ano, my starší generace jsme to dříve neslavili - ale proč ho neslavit. my si ho s Beatem moooc užili. A proč ne...

tak ja bych to neslavil i kdybych mel stalejsi znamost (zadna moje znamost zatim neprobihala v dobe valentyna ale nejak mam averzi k prevzatym vecem)

Můžu tě ujistit, že si můžeš celý rok s přítelkyní říkat, jak nemáte rádi deportované svátky a tak podobně.
A pak přijde den, kdy budeš hrdě odolávat a vydržíš nepoddat se tak hnusnému svátku a večer si možná všimneš, že tvá přítelkyně, která s tebou celý rok souhlasila má divně smutné oči a na otázku co se děje ti bude urpotně odpovídat, že nic, protože se bude stydět přiznat, že přes všechno odhodlání alespoň malou kytičku čekala.
A když přes všechnu svou odhodlanost nakonec neodoláš a koupíš jí aspoň srdíčkové lízátko - možná se budeš divit kolik radosti to udělá, třeba právě o to víc, že bude vědět, jak ti takový svátek vadí...
Ať jsi sebezásadovější - zklamání přítelkyně - i když to nepřizná za to nestojí. A komu vadí komerce - tak přeci nemusí dárek kupovat. Dárky jdou získat i jinak a dokonce pak mají větší cenu.
*
Doma jsem byla zvyklá nosit mamce na MDŽ srdíčko vyrobené ve škole - měla radost. S tatínkem jsme vždy mamce přáli na Den matek - měla radost.
Můj muž prohlásil, že Svátek matek nezná. A že se vždycky slavilo jen MDŽ. Nikdy mi nejen nic nedal, ale ani nepopřál ani na MDŽ, ani na Svátek matek a o Valentýnovi ani nemluvím. Hooodně dlouho jsem si říkala, že přece nebudu vyvádět kvůli nějakým hromadným svátkům a každý rok jsem doufala a pak se snažila, aby na mně nebylo vidět, jak moc jsem zklamaná. Po pěti letech manželství jsem přestala dostávat kytičku k svátku. Po deseti letech byly zrušeny mé narozeniny. A vánoční dárek se ustálil na deodorantu za 60 Kč. Celé ty roky jsem manželovi pekla narozeninové dorty, kupovala knížky o parních vlacích a různé obrazové publikace, které opravdu nejsou nejlevnější, ale bylo to o věcech, které ho baví a doufala jsem, že jednou bude chtít udělat radost on mně....
Trvalo 20 let, než jsem pochopila, že je to sobecký sebestředný obyčejný lakomec, bez kouska studu a že mi za ty slzy nestojí.
Jestli chcete bojovat proti komerci, tak kupte flašku a ten nejkrásnější dárek třeba týden před Valentýnem, vysvětlete přítelkyni proč a hlavně že jí milujete. Dosáhnete svého a přítelkyně nebude smutná.

svata pravda

2 varda: jako vždy skvěle napsáno. Proč nepíšeš články?

Některý Vardiny delší příspěvky asi budeme do podoby článků upravovat...
Tímto bych se chtěl i optat, jestli nevadí, že jsem z příspěvku o záchodcích udělal článek? (Přišlo mi to jako dobrej nápad, když se už na indexu objevil odkaz na to)

ad Varda - dík, přesně tak to je. I když já jsem třeba podlehla komerčnímu Valentýnu. Ale říkám si, proč ne, když to chceme oba. A vůbec si nemůžu stěžovat, že bych kytičku a milé slovo dostávala jen v určené dny, naopak...

Nevadí - píšu ráda a s mýma blábolama si dělejte co chcete
Jsem ráda, když se to líbí a někdo to čte. A když to někomu pomůže třeba aspoň trošku pochopit nepochopitelný ženský mozek
Jo ale pozor, ten článek o WC není ode mne - ani nevím kdo ho napsal. Přišel mi v práci na služební mail od kolegyně. Můj je akorát ten dodatek o dveřích dovnitř
To mi připomíná, že jsem tu měla ještě jeden podobně laděný článek, ale musím ho napřed najít.....

Ty jsi měla chlapa, já ženskou.

Valentýna jsem nikdy neslavil, sice ke konci jsem se pokusil aspoň o naději, ale byla z toho jen další povinnost. Nyní ho nemusím slavit, prožívám ho a to je hezčí.

To jsem si to zavařil. V pondělí jsem Handě dal růži s tím, že to má k Valentýnu, protože nevím, kdy se uvidíme pak tak, abych byl schopnej něco splašit...
No a dnes jsem od ní dostal takovou velikánskou čokoládu. Ta musela bejt drahá jak prase. A já se teď kvůli tomu akorát cejtim blbě.