Tož teda začnu, no
Zasláno: so 23. červenec 2005 20:19
Já mám tchýni docela v pohodě. Je až příliš upnutá na (nejmladší) dcerušce. Vráží do nás peněz, že je mi z toho opravdu zle. Jen je mi líto tchána. Ten to nikdy nepřizná, ale je pěkně ve skřipci. Taky mít dvě dcery, manželku a syna, kterej bydlí daleko... Když chce vyrazit na pivo (cca jednou za rok), tak ho hned všichni podezřívaj že jde za ženskejma. "Stařík" pořád jen dře. Je mi ho fakt líto.
Moje manželka má na druhou stranu skvělou tchýni. Výborně si rozumí. Kdyby do toho nezasáhla moje babička, tak by si tykaly (říkaly jménem), což jsem sám navrhl. Žena sama říká, že ji spíš bere jako starší kámošku. Když jsem byl ještě svobodnej, tak máma vždycky říkala, že se mi do života nebude motat. Pamatuju si, jak jednou přišla a prohlásila: "Nechci vám do toho nějak kecat.." "Tak nekecej." A od tý doby je to její oblíbená věta. Naštěstí to myslí dobře a vím, že sama měla těžký život, tak to od ní beru. S hódně velkou rezervou. Jak jinak.