
Zasláno: pá 29. květen 2009 07:28
Není špatný věřit něčemu co neexistuje (např. pravá láska,

ufoni, spravedlnost), ale podřizovat tomu svůj život, chovat se nesmyslně iracionálně...

hele vemte si koledu Dej Bůh štěstí tomu domu.
Text: Dej bůh štěstí tomu domu, my zpíváme víme komu. Malému děťááátku, Kristu Jezuláááátku, dneees v beeetlééémě náááározenému.
Podle všeho Kristus = jediný bůh. Tak jak mohl sám sobě přát štěstí, když se teprve narodil????
Můj názor na víru je takový: věřte si, ale nikomu to necpěte. Já nevěřím a nechápu lidi co věří, ale nevymlouvám jim to. Když jsem na hřbitově, tak mluvím s dědečkem, ale ne proto, že bych věřila, že on mě slyší, ale proto, že mě samotné se s tím líp vyrovnává, že tu není.