
Zasláno: po 6. duben 2009 20:14
Vdávala jsem se ve 20ti. S dnešním rozumem bych to už neudělala. Ale tenkrát jsem byla šťastná a fakt je, že pro slečnu je to asi ten největší důkaz lásky. Časem sice zjistí, že láska je o něčem jiném, než o bílých šatech a zlatém prstýnku, ale je to poslední šance být na chvíli opravdová princezna.
Kdyby mi v 18ti milý řekl, že mne miluje, ale že spolu budem jen tak, že svatba je jen úřední komplikace, tak bych asi byla smutná a nikdy bych úplně neuvěřila, že se mnou opravdu chce zůstat celý život. Měla bych pocit, že si pořád nechává ústupovou cestu.
Kdyby mi to samé řekl někdo teď o 20 let později, tak ho pochválím za rozvahu a ani mne nenapadne o jeho citech pochybovat.
Neznamená to, že mám dnes víc rozumu, prostě se jen změnil úhel pohledu.
Počítejte s tím, že sen o nevěstě a slibu na celý život má v koutku dušičky každá holka. Je to prostě hoooodně zakořeněná tradice. A nedá se říct ani že je dobrá, nebo špatná. Mně se to líbilo i když to nehodlám opakovat