Tak zrovna běhání po úřadech je docela v pohodě né ještě? Souhlasím, že bych i já potřeboval trošku přechod do dospělosti..
Třeba za nejdůležitější považuju to, že si neumím uvařit nějakej aspoň trošku kloudnej oběd.. Neumím vůbec nic, vždycky jsem měl peníze nebo stravenku si kdyžtak někam dojít do hospy
Životní hodnoty.. to je asi každýho nějaká věc a rozumný člověk (kluk) si je uvědomují ..

Jinak souhlas, že spousta těch metrosexuálních nýmandů by vojnu potřebovala jako sůl..

Však ono takový to běhání po úřadech a podobný věci. Časem stejně ten člověk od rodičů vypadne a bude muset žít sám. Pro někoho to teprve bude ten rituál, někdo už toto bude mít úspěšně za sebou.

Však se klidně může přihlásit do ativních záloh.... To je taková "vojna" pro dobrovolníky

Plošná a povinná ritualizace asi určitě ne. Ale nějakou dobrodružnou individuální formou by to možná mohlo některé i bavit.

Není možný to aplikovat na všechny, ale já myslím, že mi dost pomohlo odjet pryč z domova a žít sám. Lítat sám po úřadech a všecko si zařizovat. A snažím se kupovat si věci jenom za to, co si sám vydělám. Ale ještě teď bych si bez rodičů na jídlo nevydělal.

Ale mám i takový kamarády, co skončili střední a zůstali doma s rodičama, třeba pracujou, ale ta výplata jim zůstane a hotovo. Tam by pak asi pomohla nějaká dělba práce a spolufinancování domácnosti.

Nějaká plošná ritualizace povinná pro všechny je pro mě nepřípustná.

Liv: tak jsi setřel jenom vojnu jako celek, s čímž naprosto souhlasím, ale to, že se na ní chlapi naučili postarat sami o sebe a pustili máminu sukni je svatá pravda.
Já se neptal, jestli by se měla vrátit vojna. To ani náhodou. Ptám se na rituál dospělosti. Vojna byla jenom příklad.

Ti, co jsou (třeba) ve vládě, na vojně asi taky byli... A že by jim to nějak pomohlo s žebříčkama hodnot se mi moc nezdá...

Podle mě je to prostě o povaze, rozumu a podobně. Někdo prostě magor bude, i kdyby šel na vojnu nebo vyrazil do světa třeba 10x; někdo bude mít hodnoty _správný_, i když nic z toho nepodnikne.

Za mě: Ne. Na vojně by z těch magorů, co mají pochroumaný žebříčky hodnot, stali ještě větší magoři a ostatní by akorát zbytečně trpěli.

S přáteli jsem se shodl, že dnešním chlapům krom jiného chybí nějaký rituál dospělosti - přechod od dětské hravosti k dospělé zodpovědnosti. Dřív to trošku bývala vojna, ještě dřív se mladík vydal do světa s uzlíčkem buchet od mámy, dnes o ničem nevím.
Myslíte si, že by chlap měl projít něčím, kde si uvědomí o čem je život, zodpovědnost a nějaké žebříčky hodnot, nebo to není potřeba? Jak by to mohlo probíhat?