detailista: jirka se bojí nás všech

Tak ještě pro úplnost: Bojim se pecana

Jeden můj spolužák z mateřské školky se bál hlemýžďů a můj manžel se prý do pěti let bál lopuchových listů. Jeho teta vyprávěla, jak mu chtěla z listu udělat v létě slunečníček a on před ní utíkal asi kilometr do vesnice a pak se od jeho matky dozvěděla, že má z těch velkých listů fobii.
Ale proč to nevím - nechce se o tom se mnou bavit - možná se jich bojí dodnes...

já se taky bojim vejšek(nebo hloubek) nebo né,že bych se bála,ale když jsem někde vysoko začnou se mi třást kolena,že nemůžu ani chodit
hadi jsou v pohodě..teda takový ty malý jedovatý mrchy nemusim,ale třeba ty škrtiči jsou v poho. pavouci jsou odporný..i kvůli těm malejm nevlezu do sklepa
tmy se bojim maximálně po nějakym hororu,ale to se pak bojim i ve dne,takže se to asi nepočítá..
no kdyby někoho napadla nějaká další věc,který se dá bát,tak se jí bojim určitě taky

ale spadneš z výšky, z hloubky spadnout nemůžeš..

Výška je směrem NAHORU
To kam můžeš spadnout a rozplesknout se, je směr DOLU, takže hloubka.

Nebojím se ničeho a nic... ba ne, bát se je normální - bojím se výšky - na vrchol Eiffelovky jsem měla vždycky zavřené oči, bojím se hadů, když jdu se psem na procházku a vidím třeba jen nehada slepýše - ztuhnou mi nohy a neudělám ani krok...

proč by měl mít člověk strach z hloubky než z výšky ? výška je horší ne ? jinak hloubky se nebojím vubec ale výšky trošku jo..

ja mam obcas zavrate kdyz jdu nebo hlavne jedu na uzky chodnicku kterej je vedle srazu, pokud mozno nad skalou nebo rekou

Už jsem to tu asi psal, ale tak znova... Já mam z výšek závratě. Když jdu třeba na rozhlednu, tak se mi docela točí hlava... Ale... když tam chvíli jsem a rozkoukam se, tak už jsem v pohodě a nemam problém, klidně tam pak běham, naklánim se...