V září 2007 zaútočilo izraelské letectvo na cíl v odlehlé části Syrské pouště. Tak zní mezinárodně uznaný fakt. Co však bylo cílem náletu, dál obestírá tajemství. Americká diplomacie přišla nyní, sedm měsíců po útoku, na půdě OSN s rázným vysvětlením: Izrael zničil syrský vojenský jaderný reaktor budovaný se severokorejskou pomocí. Dokázat to má jedenáctiminutový film s fotkami a diagramy. Otázky ale nezmizely. Spíš naopak.

Syrský velvyslanec ve Velké Británii Sámí Chijámí k tomu poznamenal: "Od amerického napadení Iráku jsme na podobná obvinění zvyklí. Vzpomínáte na dramatickou prezentaci o zbraních hromadného ničení?"

Analogie s působivou prezentací někdejšího ministra zahraničí USA Colina Powella z února 2003 se v tomto případě skutečně nabízí. I Bílý dům si nejspíš uvědomoval nápadnou podobnost s multimediální show dokazující v OSN údajný irácký jaderný program, o němž po pádu Husajnova režimu nenašly americké úřady - navzdory enormní snaze - žádné důkazy. V syrském případě přišel proto s méně bombastickou a více konkrétní argumentací.

OTÁZKY BEZ ODPOVĚDÍ

Americká prezentace údajně vypracovaná na základě informací od izraelské rozvědky pracuje se satelitními snímky záhadného syrského objektu před bombardováním a po něm stejně jako s fotografiemi vyfocenými ze země. Právě ty mají dokázat nepřehlédnutelnou podobnost se severokorejským typem plutoniového reaktoru.

První otázka, která se nabízí, pochopitelně zní, jak se izraelské rozvědce podařilo dostat agenta do blízkosti tak utajovaného programu a také - pokud se to skutečně podařilo - proč ho nyní nechal Izrael zveřejněním snímků prozradit?

Otázkou druhou, ještě podstatnější, je načasování amerického obvinění sedm měsíců po náletu. Na co USA čekaly tak dlouho?

Vysvětlení se nabízejí dvě. Buď v Bílém domě před Bushovým odchodem znovu sílí moc jestřábů s jejich nesmiřitelnými postoji vůči Severní Koreji, Sýrii a Íránu, nebo se Američané snaží vyvinout tlak na Pchjongjang v kritické fázi šestistranných rozhovorů o ukončení severokorejského jaderného programu.

KRYCÍ MANÉVR

S izraelským náletem a americkým obviněním má velký problém i šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej. Podle něj mělo být podezření, že Sýrie buduje vojenské jaderné zařízení, předáno jeho organizaci k posouzení. Nutno ovšem podotknout, že Nobelovou cenou míru ověnčená MAAE nemá příliš možností taková podezření prověřit, jak ukázala impotence jejích kontrol v Iráku či Íránu.

Pochybnosti o amerických argumentech se odvíjejí také od technických detailů. Ačkoliv seshora vybombardovaný objekt připomíná severokorejský reaktor v Jongbjonu, postrádá další budovy, které by případná továrna na výrobu jaderné zbraně potřebovala, například zařízení na oddělení plutonia či montážní halu pro jaderné hlavice.

Sporné načasování amerického obvinění i zdaleka ne zcela přesvědčivá argumentace ovšem nestírají základní otázku: bombardoval opravdu Izrael syrské jaderné zařízení?

Jak ukazují satelitní snímky, Damašek nechal krátce po náletu všechny trosky odstranit a celé prostranství srovnat se zemí, což prakticky znemožňuje práci inspektorů MAAE, jimž ostatně dosud neudělil povolení ke vstupu. Na místě zatím vyrostla zbrusu nová budova, zcela odlišná od té původní. A podle japonského tisku zjistila jihokorejská rozvědka, že vloni v září - tedy v době útoku - se ze Sýrie nevrátila desítka severokorejských vědců. Šlo o členy jaderného výzkumu, kteří údajně zemřeli při "jakési" nehodě.