
Zasláno: út 11. listopad 2008 09:45
No já když chci někomu popsat, jak vypadám, tak to řeším jednoduše. Slovo plnoštíhlá nesnáším a napsat sama o sobě, že jsem tlustá - to po mně nikdo nemůže chtít. Takže to řeším tak, že píšu: "
Nikdo se o mne neotlačí "
A jak jsem na to přišla?
Moje nejlepší kamarádka je hooodně štíhlá, vysoká a tak pěkná, že jsem měla vždycky po setkání s ní trošku špatné svědomí při pohledu do zrcadla. Až jednou....
Byla jsem u ní na pokecu u kávy a přišel tam její tatínek. Mezi dveřmi jí na přivítanou obejmul a já slyším jak povídá: "Ježiš to je strašný, to je jako objímat se se štaflema. Chudák Tomáš (kámošky manžel) vždyť musí být každé ráno samá modřina...."
Podotýkám, že kamarádčina maminka je normální hezká baculka.
No a kamarádky syn asi zdědil vkus po dědečkovi. Jedno léto jsme spolu všichni trávili v Jizerkách na chatě a večer jsme přesouvali děti do podkroví do postýlek. Jsou tam takové strmé schody - skoro žebřík.
Kámošky syn, (tenkrát sedmiletý) Davídek, šplhal po schodech těsně za mnou. Nahože mne zcela nečekaně plácnul přes stehno a povídá: Teda teto, ty máš pěknej zadek.... Obdivný tón znalce byl naprosto nezaměnitelný.