Tak jsem se s ní dneska potkal... Vypadala, jako bych ji nepsal, normálně se se mnou semtam bavila. Dokonce mě řekla "Tome", což fakt moc lidí v naší třídě nedělá, většinou mě říkají "Pikoš", což se zažilo už i mezi některými profesory.
Asi fakt nemá moje číslo. Nebo nevěděla - většinou si opisuje úkoly až před hodinou (dneska si ho, nevím proč, půjčila ode mě).
Myslím jsem jí měl říct, že jsem to byl já...

Tak ses jí měl zeptat na číslo...

jj, zítra provedu. Ale na 100% mám její číslo správný.

To je jasný, ale když se jí zeptáš, tak myslim, že když ti ho poví, tak bude chtít vědět i tvoje

-----

A ja že som optimista.

To je možná pravda... No já zase znam jednu holku a ona má moje číslo a já její ne a ona mi svoje nechce za nic dát... Jenom jsem nepochopil, proč mi dneska napsala mail: napiš mi ještě, ale na mobila

Už jsem z toho na mrtvici!

Tak co, vzít teda to číslo? I když už je mám? A pak čekat, jestli se mě zeptá a jestli ne, tak se jí je snažit vnutit?

Teď jsem přišel z klavíru - celou dobu (1,5 hodiny) jsem na ní musel myslet a tak jsem nezahrál jedinou skladbu dobře.

Jakže se jmenuje? Eva? Tak jsi měl zahrál Pro Evičku Něco jí slož, pohoda... Třeba se chytne...

Tak mě napadlo, že má ráda koně. Co takhle plyšovýho koníka I když...nevím jestli mají 13/14 letý holky rády plyšáky.
Skládat? To asi těžko... Sice hraju 7. rok (absolvuju), ale moc dobrej nejsem (i když učitelka si myslí něco jinýho). To by dopadlo... Ještě by řekla, jak jsem nemožnej