No, tak to asi neznám...
Jako znám holky, které se o PC trochu zajímají, ale že by byly takový blázen jako já, to ne

tpikalek: Říkáš, že takové blázny nenajdeš ani mezi chlapy? Sorry za OT, ale já bych ani nechtěl, aby moje holka byla blázen do PC...

Ja som o jednej takej už počul(bola dokonca väčší blázon do PC ako ja(ani nepoužívala grafické prostredie)), ale neviem isto, či existuje. Len som o nej niekde počul.

no tak to by byla světlá výjimka!
zkus po ní začít pátrat!

Viem, že o nej písal niekto na nejakom fóre, ale už si nepamätám na ktorom .

Dobry den ,panove.
Jen tak jsem brouzdal po netu a nasel jsem tuhle stranku s pocitem ze se trochu priucim.Ale to co jsem si precelt (nesel jsem moc do hloubky),me docela zarazilo.
Myslim ze zapominate na to ze zenska premejsli jinak nez chlap.
Co se tyka toho o cem mluvit.Jedna vec je co rikate ,ale druha jak to rikate.Dalsi vec poslouchejte a divejte se jak reaguje na to co rikate.
Proste se prispusobte ji.Rozhovor nekde zacina ,ale pak se vyvyji.
A kdyz se bude chtit bavit o necem o cem nemate ani paru, tak ji nechte jen reknete pravdu ze vas to zajima (protoze vas ona zajima) a at to vysvetli.Nehrajte si na frajery a hrdiny. Jak jste s ni o samote ona o vetsinou nestoji.Ona chce nekoho kdo ji pochopi. Coz neni zrovna lehka vec pro chlapskou cast populace.
Doufam ze jsem vas moc nenaprudil a ze to treba nekomu pomuze.
Hezky den a hodne stesti

My se tady spíš bavíme o tom, na jaké téma začít rozhovor. Protože žena velmi často nechává na muži volbu témata. Pak když se už rozhovor (pokud se ho podaří nějak začít hlavně tak, aby neluvil jenom chlap...) dostane do určitého bodu, který nějakým způsobem souvisí se ženou, pak je skutečně dobré nechat mluvit ženu a někdy obzvlášť důležité je v žádném případě neskákat do řeči a pouze přikyvovat nebo říkat takové fráze jako "ano, přesně tak", "já si to taky myslím", "máš pravdu" atd. atd. atd......

Já tuhle Lucce na všechno řikal "no" a ona po chvíli, že to nesnáší

pokud říkáš jenom "no", tak je to opravdu o ničem- to musíš střídat- poprvé "no", pak "ano", potom "přesně"...

Nebyl bych to já, kdybych se před každým rozhodnutím neporadil
Tak tedy, o co jde. Poslední dobou se ke mě jedna holka chová tak jaksi jinak, líp...no prostě, řek bych, že nebude trvat dlouho a zeptá se mě, jestli s ní nechci někam jít, pak chodit...no a tak... Jenže já fakt nevím, jestli mám říct ano. Na jednu stranu je celkem pěkná (no jo, znám o hodně hezčí holky, ale taky nejsem zrovna moc krásnej, tak si moc vymýšlet nebudu), fajn, ale nevím...prostě mám takovej "pocit, že k sobě nepatříme"
Co byste tak asi udělali vy?