Dva matematikové, z nichž jeden nese na zádech plný pytel, se potkají na ulici:
A: ... a mimochodem, proč neseš na zádech ten pytel?
B: Ale, nesu dárky svým třem synům, všichni mají zítra narozeniny.
A: Ale to jsem nevěděl, že máš tři syny. A jak jsou ti tvoji kluci staří?
B: Jseš matematik, tak si to si musíš vypočítat. Když vynásobíš jejich stáří, jehož zítra dosáhnou, dostaneš číslo 36.
A: No jo, ale to mně nestačí.
B: Tak dobře, vidíš tady ten dům, co před ním stojíme? Počet jeho oken dá náhodou zrovna tolik jako součet zítřejších let mých synů!
A: Musíš prominout, ale jak já se na ten dům dívám, musím říci, že mi to stále ještě nestačí. Řekni mi o svých synech ještě něco.
B: Budiž. Tak tedy můj nejstarší syn se jmenuje Vojtěch. A to je opravdu to poslední, co jsem ti o nich řekl.
A: Ale to je přece právě to, co mi k uplné spokojenosti chybělo! Jako bys mi tím přesně řekl stáří svých tří synů  ...
Tak kolik jim vlastně bude?