
Zasláno: pá 22. červen 2007 10:32
Já jsem měla až do své vlastní svatby na manželství takový názor, že SE NIKDY NECHCI VDÁVAT PROTOŽE SE NECHCI NIKDY ROZVÁDĚT

Měla jsem dobré "vzory" v rodině, samé rozvedené dvojce. Pak jsem potkala svého muže a jednou jsem ho tak impulzivně požádala o ruku a už to bylo
Naše svatba se mi vůbec nelíbila, páč takové akce nemusím, chtěla jsem jako jen my, rodiče a 2 svědci, říct si ano a čus, jít zas domů. Ale tchýně do toho začala kecat takže nakonec se sešlo hafo příbuzenstva, tak jsem byla akorát otrávená jak indiánskej šíp

Svatby jsou podle mě hrozně přeceňovaná a drahá záležitost, většinou to akorát vyždíme novomanžele i rodiče, za půl hodiny je celá záležitost v tahu, člověk si koupí šaty který si pak na sebe stejně už nikdy nevezme, vyhodí prachy za kadeřníka, fotografa, žrádlo, kytky...no hnus....