I to se může stát
Zasláno: pá 23. červen 2006 11:52
Tak předem chci aby se jeden z redaktorů nenaxral (však on ví). Psal se rok +/- 1998 a já v tu dobu pracoval v zahraničí (všichni go west jen já go north - Polsko). Přijel jsem z jednoho turnusu a ejhle, moje účetní (teta) mi říká: Víš o tom, že se ti vdala maminka? No nevěděl jsem, ale to spíš byla formalita. Vrátím se z druhého turnusu a poněkud drsnější zpráva: Kamarád se zastřelil v hospodě na barové židličce! (to je tak, když to člověk dusí v sobě a pak si to nechá projít hlavou ). A do třetice všeho zvláštního: Před odjezdem z třetího turnusu volám na centrálu (již zmíněná restaurace U Slunce), zvedne to, kdo jiný než výčepní Dana a zprávou: Víš o tom, že se ti oženil bratr? Mě dostala. Se samohláskou ´e´ ve tváři jsem zavěsil. Z toho vyplívá, že pokud chceš zažít pořádnou svatbu, tak si ji udělej sám. A nebo nejlepší svatba je ta, která není tvoje (za předpokladu, že jsi pozván)