O chroustech a lidech

      Byl krásný letní den a sluníčko svítilo. Kapky ranní rosy pomalu mizely žárem dalšího horkého dne.
Skrz vysokou trávu si zvolna razil svou cestu Kája – drtitel chroustů. Byl zrovna na cestě do města Švestkova, kde se brouci, jejichž jméno nosil ve svém jméně, přemnožili.
      Říkáte si určitě – co může být tak hrozného na chroustech. Na těch obyčejných celkem nic, ale tihle byli jiní. V noci se tajně plížili temnými uličkami Švestkova, a jakmile narazili na volnou cestu do něčího domu, už byli uvnitř a hodovali. Nejsehranější party těhle brouků byly schopné vám během čtvrt hodiny vyjíst celou ledničku. A co víc – trpěli hrozným zlozvykem, že ji po sobě nezavřeli.
      Když Kája dorazil k branám města, bylo zrovna poledne. Slunce pražilo, a když ho za těchto okolností městská stráž viděla, rovnou omdlela.
      Jak to Kája viděl, pomyslel si: „A jak se teď dostanu dovnitř?“
      V tom mu na nose přistála kobylka. Kájovi se okamžitě nad hlavou objevila zářící žárovička, kterou, jak vykládal v hospodě, koupil výhledně v akci v Electroworldu.
      Vzal kobylku a strčil ji jednomu ze strážných do nosu. Reakce byla okamžitá. Strážný vyletěl jako blesk a prošel rovnou skrz zavřenou bránu do města. A cesta byla volná.
      Kája vstoupil a vydal se na cestu za starostou města, aby mu navrhl své služby v boji s nevychovanými chrousty.
Bohužel hned z kraje se vyskytl problém. Kája ucítil nádherně omamnou vůni. Stál přímo před coffee-shopem. Stačil jen malý moment a už seděl zvnitř s pořádným brkem mezi rty.
      Mocně si šlukl a začaly se dít podivné věci. Zdálo se mu, jako by si k němu někdo přisedl. Zprvu ho považoval za dalšího chrousta. Začal si ho pomalu přeměřovat očima a na oplátku se mu dostalo stejné odezvy.
      Pak zaostřil svůj duhový zrak a v chroustovi poznal známou osobu. Byl to slavný recenzent a fanoušek německých telefonů, kterého znal pod jménem EINEX.
      „Máš rád chrousty?“ Zeptal se bez váhání. „No božíčku jejej, to víš, že mám,“ opáčil EINEX. „Tak si je strč do p*dele.“ „Jéé! Můžu?“ „No jasně, že jo. Začni hned.“
      EINEX beze slova zmizel a Kája už ho nikdy neviděl…

      … a proto, milé děti, mají chrousti hnědou barvu.