Píšete někdo povídky nebo básničky? Máte něco schovaného v šuplíčku? Nebo nemáte nějaké dobré sms pro naše drahé polovičky?
zde dávám své básničky jenž jsem napsal v 13 letech

Momentálně píšu scénář pro film co točíme s Wojckem (ten mi s tím pomáhá) a až budu mít čas, tak možná sesmolím nějakou povídku alá Kulhánek - hodně krvavý a nechutný sci-fi

No já jsem napsal jednu, když jsem byl malej:

poslední povídku jsem napsal asi tak před deseti lety. a tu první na vojně. průměrná délka mi vychází cca 8 stran A4 a docela hustě popsaných.
jestli to na srazu bude zajímavé, tak o tom taky napíšu. baví mě erotické komedie

koukám že tu moc spisovatelů není

Prečo si v básničke peklo použil pri rozprávaní o sebe ženský tvar upekla?

to píše jakoby žena (mé druhé já)

Tak to dúfam, že tu chodíš len keď si prvé ja a to druhé ja o vsn nemá potuchy .

Táák, složil jsem básničku speciálně pro můj podpis, pokud bude mít úspěch, možná bude i další

lolec... to je fakt dobrý... za kolik litrů kofoly tam můžu mít název mojí firmy?

12 by mohlo stačit

dobře.... ale bude tam každý týden nová básnička

To bys toho chtěl ňák moc, ne?

jakýpak "moc" ... 12 litrů kofoly je pěkně drahá záležitost

No vidíš, tak už Ti to vyfouknul jinej sponzor

Jeník složil další úchvatnou báseň...

tak sem můžeš přispívat

Kdo? Já? Já to měl v podpisu

udělej zde archív svých básní

Moje krásné básně tedy

ta poslední je nejlepší
// ještě můžeš napsat 1, 2, 3 to je zkouška podpisu

To jsem nenapsal, to neni básnička

já zapomněl že tvým úkolem to je dorýmovat

... To je zkouška podpisu,
Tvé oči jsou k odpisu...

Tak tohle jsem napsala přesně před rokem, jako dárek na rozloučenou, když mě bylo smutno.

Vzpomínka na rytíře

V hlubokém lese na temné stezce
samota tíží a svazuje strach
Vtom zjeví se rytíř na stříbrném koni
v blankytných očích on má hvězdný prach.

Ty modré oči jsou démanty vzácné,
dvě hvězdy, co spadly sem z nebeských drah
On sestoupil na zem, když křížím mu cestu
a v záři těch očí já ztratila strach.

Ty oči jsou modré, jak pomněnky něžné.
Jsou čisté a klidné, jak jezero snů,
jak sojčí pírka co snáší se na zem
a svět se zastavil na řadu dnů.

Ty oči se třpytí, když mlčky mě líbá.
Lesknou se jak meč co po boku má.
Za noci chladné mě svým tělem hřeje.
Lásku svou k němu jen tmou zakrývám.

Na modrém obzoru modrá se ztratí.
Modré Tvé oči splynou mi s ním.
Láska Tvá krátká jen těžko mi stačí.
Ty musíš jet dál, já dobře to vím.

Tam v modré dáli, za modrým mořem
princezna krásná v růžích tam spí.
Jen spěchej za ní jsi statečný rytíř
a oči Tvé modré jí ze sna vzbudí.

+ .
Povedal by som, že veľmi profesionálne napísané(aj keď som len laik ).

Děkuju za pochvalu - tak já si dovolím ještě přídavek.....


Zakázané vyznání

Když smutek kloní Tvojí hlavu
marně Tě toužím pohladit.
A když smutné řeči vedeš,
ústa Tvá polibkem utišit.

Tvé oči jsou jak túně teskné
a já je nesmím rozesmát.
Jsi jako strážce mého spánku
a já v tom klidu nesmím spát.

Na srdíčku máš žhavou ránu
a já jí nesmím pofoukat.
A když zima bývá k ránu,
já Tě nesmím rozehřát.

Kdybys žil v jiné galaxii,
nebyl bys pro mne dál, než teď.
Stěny mne od Tebe oddělily,
horší než tisíc světelných let.

Ta černá stěna je neúprosná,
říká že je ČAS odejít.
Ta bílá je z lásky postavená
a nenechá mě Ti ublížit.

ad Varda - fakt pěkné

Anotace: Na jedné onlinovce, kde jsme se potkali má přezdívku AngelCZ. Ta pohádka je pro něj....

POHÁDKA PRO ANDÍLKA

Vstávám tak, jako každý den. A oblékám se tak, jak se sluší.
Začínám šedými závoji povinnosti a odpovědnosti. Přidám starost a vážnost a protože se blíží sychravý podzim přidám zklamání, smutek a dnes poprvé i černý závoj beznaděje. Je těžký a nelíbí se mi, ale zima už je za dveřmi.
Vyjdu ven a překvapeně zůstanu stát. Přede mnou stojí malý andílek, v ruce drží notýsek a kouká se na mě vážně a vyčítavě.
Ptám se ho co tu dělá a on na to, že přišel za mnou, že ja anděl strážný a že ho potřebuji. Nestačím se ani nadechnout a on hned pokračuje. S údivem poslouchám jak mě začíná kárat za mou nerozvážnost, zbrklost a nezodpovědnost a hned přidává hromádku rad co a jak mám dělat dál a co a jak musím napravit.
Konečně popadnu dech a začnu se bránit, „Určitě sis mne s někým spletl malý andílku, spletl sis dveře - to bude tím. Já přeci jsem vážná, zodpovědná a vím, jak žít. Já už jsem dospělá – nevidíš mé závoje?
Andílek zmlkne dlouho si mě prohlíží třpytivýma očima. Pak se zeptá „Co je to dospělá? A o jakých závojích to mluvíš?“
Znervózním a začnu se prohlížet, ale ano všechno je v pořádku, jsou na svých místech. „No přece tyhle, jsou šedé a černé a nosím už je dlouho.“ Andílek se zamyslí a pak mi mlčky podá malé zrcátko. Jako omámená se dívám do zrcátka. Žádné závoje na sobě nemám. Konečně pochopím, jak mě vidí ten malý andílek. On se na mě dívá, tak jak se na mě naposledy díval můj táta. Vidí malou rozpustilou holku, která potřebuje ochranu. Když se pak podívám andílkovi do očí. Uvidím za jeho přísností laskavost a touhu a snahu pomoci mi. Cítím jak pod tím pohledem závoje mizí a mě je najednou úžasně lehko a teplo. Co na tom, že začíná podzim – sluníčko přeci pořád hřeje. Žádné závoje nepotřebuji. I v zimě se můžu vždycky zahřát, tak jako na jaře, všechno je stejně krásné a já se nikdy nezměnila, jsem vážně pořád ta rozpustilá a lehkomyslná holka, to se jen pokřivil můj pohled na svět. Začnu se smát a mám chuť andílka políbit. Jeho vážná tvářička se pomalu rozjasňuje, až se rozesměje taky. Najednou přede mnou nestojí malý andílek, ale opravdový Strážný Anděl. Právě se mu podařil zázrak.
Poslední zbytky závojů jsem spálila. Můj Anděl je nevidí, ale co kdyby se mu do nich zapletly nohy. Nikdy nedovolím, aby se mu mojí vinou dostaly k tělu zklamání, smutek a beznaděj. Nedovolím, aby se na jeho laskavé tváři objevily stíny.
Anděl odletěl daleko – má pořád spoustu práce, vždyť závoje jsou dnes v módě. Ale vím, že se vrátí a bude se se mnou smát a hřát se na sluníčku a já ho budu hlídat, aby nikdy nezatoužil zahřát se závojem. Vždyť i Strážní Andělé potřebují pohladit na duši. Dám si dobrý pozor, aby u mě už práci neměl, ale aby si ke mně vždycky rád přiletěl odpočinout a nabrat sílu.
Mám ho moc ráda.

Ježíš Vardo, to je krásné, to o tom andílkovi, tak nějak mi to rozněžnilo večer. Neměla bys ta svá díla někde vydat? Třeba jen v malém nákladu. Stálo by to za to. Je to fakt nádhera

Na vydání je toho málo - píšu jen když mě to popadne a chci někomu říct něco co se obyčejnými slovy říct nedá. Ale mám těch pár věcí na stránkách liter.cz pod nickem: jak jinak, než Varda
Jsem ráda že se ti to líbí - děkuju

Dík, Vardo, juknu se tam...

taky si občas něco jen tak do šuplíčku napíšu... nejvíc mám asi napsaného o jednom škutovi z Moravy jménem Franta dám sem úryveček ať máte představu jestli chcete víc, dejte vědět

Dochtor mě jednou řek, že su tak jedinečnej, že by o mě měl někdo neco napsat, no ale páč se k temu nikdo porád nemá, toš to udělám sám. Síknu desítku a poďme!
Toš jmenuju se Franta Vobdržálek. Mám asimetrickou postavu a miluju pivo, no prostě hezkej chlap z vesnice. Žiju sám, svó vyvolenó Lakmé jsem ešče nenašel. No bude to asi tím, že jsem opravdu náročnej. Vidím ji asi tak, jako mám tuhle ten útržek z kalendářa Pirelli na ledničce ve který mám pivo. Je na ní Pamela z dob, kdy si ženský eščě neholily nohy, a to je žrádlo!

Tak právě teď sepisuju další kratičkou povídku o tom co se mi přihodilo dnes na nádraží v Hulíně

Tak co? Jak to s povídkou vypadá?

Mmch ten úryvek z Franty je dobrej, ale ňákym slovům pořádně ani nerozumim To víc rozumim slovenštině

Povídka "z Hulína" je hotová. Je to ale o ničem.
K Frantovi mám i takovej malej slovníček, alespoň těch nejzákladnějších slov. Jinak Franta už je záležitost na několik stran (5 nebo 6 povídek).

A bylo by možno to získat celé??

Má to i pár ilustrací. Jestli chcete, dám vám se celou povídku. Já dal jen úryvek, aby to nestrašilo přes půl diskuse, když to stejně nikdo nečte.

(povídka z Hulína je vlastně jen přepis, co do mě hučel jeden ožrala na nádru)

Stačí říct... Jsem ochotný sem dát prozatím! jednu věc.

jo celá povídka by byla nejlepší.. prosím..

FRANTA - Povídka č. 1


Dochtor mě jednou řek, že su tak jedinečnej, že by o mě měl někdo neco napsat, no ale páč se k temu nikdo porád nemá, toš to udělám sám. Síknu desítku a poďme!
Toš jmenuju se Franta Vobdržálek. Mám asimetrickou postavu a miluju pivo, no prostě hezkej chlap z vesnice. Žiju sám, svó vyvolenó Lakmé jsem ešče nenašel. No bude to asi tím, že su opravdu náročné. Vidím ji asi tak, jako mám tuhle ten útržek z kalendářa Pirelli na ledničce ve který mám pivo. Je na ní Pamela z dob, kdy si ženský eščě neholily nohy, a to je žrádlo!
Jo toš totok, zapomněl jsem říct že dělám v nedalekým prasečáku a ve volným čase piju pivo. To by bylo o mě asi tak šecko. Mám už dnes po šichtě, uklízel jsem zdechlý metrákový prasa, ale to snad povim jindy. Du spat.
Chhhhroooo! Uáá! Chrrml, blecht! Sladký nádherný jitro po sladké nádherné noci. A vedle mě, nebudete mě to věřit, leží ona! Moja vysněná… Staňa!
Jo, že nevite jak k temu došlo? Toš to je inu jednoduchá věc, já vám to teď šecko povim.
Jedneho dňa, teda spíš rána jsem se zbudil tak jako dycky do dalšího nudnýho dne plnýho prasečího chrochtání a chmelovýho dechu, po pořádným poškrabání a pravidelné dávce chrmlů, kerý skončily v korytě umyvadla se snažim ošpléchať si tu svoju mochnu a očiska.
No, Francku, holil ses předminuló sobotu, toš to je ešče dobrý, do dalších Vánoc času dosť.
V sobotu chodím k prasackům enem ráno, pak to po mě veme Lojza. Už jsem vám povidal jak Lojza spad do teho retychu? Toš to je ale jiné příběh, to zas až jindy. Tentoraz mi to uteklo rychle, byla tam nejaká delegace děcek z veteriny s takovým starým kmetem, takové byl pomaléší se mě zdálo. No ale to už se pomály dostávám k samotnýmu jádru tehoto mojeho příběha.
Doma jsem se očváchl, vzal si tédeň starý trencle, podrbal se na zadku a vyrazil si kópit pivko do Jednoty.
Vzal jsem košék a svojou obvyklou cestou jsem se neomylně blížil k regálu. No přesto tu bylo cosi jinak. Toš kurňa, hyn to vidim! Není to moc vysoké, je to modrooké, plavovlasé a váží to něco přes metrák, no jako slušně rostlý prasa. Toš to je baba! Tu chcu!
Taky si mňa prohlížela, od vrchu až důle, no pak se zastavila, kurňa jak to řéct, toš tak někde uprostřed. Samosebó mě to nenechalo chladným, nejsu žádné utřinos, toš jsem tam měl takovó výduť, takové hrbol. Jak to spatřila, toš si mlsně olízla tu roztomiló bradavicu u pysku s dvěma rozvernýma chlópkama.
Toš hyn jsem roztál úplně. Takhle naměkko jsem byl naposled při pohledu na vybledlou Pamelu co ju mám na ledničce. Nemohl jsem to nechat enem tak. Potáhl jsem si tepláky až k ceckům a ráznéma krokama jsem k ní došel. „Dobré deň! Vy jste tu nová? Já jsem ňákej Franta, Franta Vobdržálek – pivo netřepat, vychladit“ hurónsky jsem se temu řehnil, očividně jsem ji pad do oka, páč na odpověď jsem nemusel čekat dlóho. „Brýden!“ culila se a klopila očiska, „Já su tu jen jako výpomoc, víte? Já su tadyk z Kotěhůrek, chicht“ a furt se culila jak luna na hnoju, „Jmenuju se Staňa a su tady za tetku Pazderkovou, staré se jí večír ožral jak prasa toš mu dneska dává obklady, checht“. Toš temu jsem se musel zase řehnit, páč staré Pazderka si se mnou včera večír dával řeckořímské zápas ve výdrži slopání píva, les amateur, jak by řekli američani. „Staňo, co dybysem tě pozval na večír na večeřu?“. Podle teho, jak zrudla až za ušiskama, jsem poznal že jo!
Odevřu ledničku, čučim a mezi prázdnéma flaškama leží jakésik salámec okoralé, toš nevypadal nejhuř, ta plíseň byla jistě ušlechtilá! Aji přes značně suché a křupavé chleba s touto dobrotou na jeho povrchu se Staňa tvářila spokojeně. Toš totok mě hřálo u hercny, to se hnedka pozná dobré hostitel a znalec zralých žen, jako su já.
Jako přípitek jsme si dali slavnostní dvanáctku značky Ambrosia, stála sic sedum padesát, ale toš co bych pro Staňu neudělal.
Po tédle hostině jsme se odebrali do mojeho pelechu, tam jsme dělali takový ty skopičiny pod duchnou, toš to vám možu řéct zas někdy jindy, hlavně že už víte jak sme se dali dohromady s mojou největší láskou, hned po prasackách.

dobrý

kameňák

Tohle bych nekomentoval... Vytvořil jsem to, když jsem seděl na svojí poslední zkoušce na ČVUT.
Je to velice dementní a při čtení hrozí poškození mozku. Takže dál jen na vlastní nebezpečí.  

Kdyby někdo nesledoval hlavní stránku VSN, tak tu máme další Wojckovo povídku:

Čekání na Ježíška

http://www.vysemnesmite.cz/cekani_na_jeziska/clanek-c490/

to potlesk pěkné

Hodně povedená povídka, moc jsem se zasmál Hlavně v nejmenovanných částech nebo když Jenda potkal vysokého řidiče autobusu.. fakt pecka

5 z pěti

co to je?

ach , do piiiiip sa smejem jak kua :d fakt moc podarene , keby to bol prispevok tak ho nominujem na prispevok roku 2010!!


btw
24-11=13 a ne 14 dní

no to je tím že to jsem to napsal 10týho, ale zveřejnilo se to až 11
jsem rád že se to líbí

ale najviac ta kompozicia postav , proste je tam cela VSN svojich prirodzených postavách
najpv. som bol smutny že si na kamarata palučka pozabudol ale jak som zahliadol čau ja jsem palučko bolo mi jasne čo bude nasledovať

musel jsem si to přečíst znovu, protože je to fakt dokonalý..

Až ted jsem zjístil že jsem slavný