Už jste si někdy zkusili, jaké je to žít na vozíku? Svět není tak bezbariérový, jak se může zdát.

Jak jistě všichni pravidelní čtenáři a přispěvatelé fóra ví, v létě jsem měl na kole bouračku s autem, při které jsem si zlomil pravé předloktí a levou stehenní kost, a teď jsem kvůli tomu na vozíku.
Je to sice dlouhodobější případ, ale ne napořád. Vlastně čekám na to, až mi srostou kosti v předloktí do takový podoby, abych mohl chodit o berlích.
Zatím jezdím na vozíku, který jsem dostal zapůjčen z půjčovny těchto věcí, uhrazen z pojištění.



Žít takhle je vážně náročné. Bez pomoci se prakticky nedostanu ani z domu kvůli schodům. Tedy dostanu, můžu seskákat po jedné noze, ale pak musím skákat dál, protože vozík zůstal nad schodama. Prý existuje nějaký výtah, ale jelikož v půjčovně nebyl na skladě, rozhodlo se, že se obejdeme bez něj.
U školy je to podobné. O možnosti cestovat autobusem nemůžu ani mluvit, protože autobusák mám 2 km od domu. Vozí mě tedy rodiče.
Moje škola nemá bezbariérový přístup. Někdo, buď táta a nebo kámoš, mi tedy vynese vozík do patra, ve kterém máme zrovna výuku a já buď musím schody vyskákat (zkuste si vyskákat na jedné noze asi 50 schodů a přitom se chytat jednou rukou za zábradlí) nebo je překonat o berlích (což není moc dobrý kvůli mojí ruce).
Cesta ze schodů dolů vypadá stejně, kromě toho, že skákaní dolů je přeci jen méně namáhavé (pořád ale více než normálně jít).

Velice vtipná situace nastala, když mi přišla obsílka od magistrátu, abych se kvůli nehodě dostavil k výslechu. Pošťačka nečeká, že by někdo byl doma, natož aby byl nějak postižený, takže ujela autem dřív než jsem se vůbec stihl na vozíku rozjet. Jak se ale dostat na poštu už nikdo neřeší. Kromě toho ta taky není bezbariérová.
Další dny už se mi tenhle dopis ani nesnažili doručit. Jen chodily upozornění. Naštěstí má táta stejné jméno jako já, takže alespoň nějaké řešení se našlo.

Docela zábava je i koupání. Do vany se o jedné noze a ruce špatně leze. Mám proto "výtah" v podobě sedátka do vany.



Ve vaně se nekoupu jen já, ale i ostatní členové rodiny, kteří z této vymoženosti nemají moc radost. Proto se do vany dává, jen když se jdu koupat já. Nedělejte si naděje, že by tohle sedátko bylo nějak lehké. Když se chci vykoupat, musím nejdřív sehnat někoho z rodičů, aby mi to tam dal. Zkoušel jsem to jednou sám vyndat, ale je to téměř nemožné, když nemáte k plné dispozici obě ruce i nohy.
A drápat se do vany bez toho je taky poměrně obtížný, i když jde to.

Tohle je to nejvýraznější, na co jsem si "z fleku" vzpomněl. Pokud by někoho něco zajímalo, nebo měl nějaký podobný zážitek, neváhejte se zeptat či podělit v diskuzi pod článkem.