Je feminismus opravdu chvályhodná aktivita, která ženy postupně zbavuje otrocké závislosti na mužích, nebo za ním můžeme hledat něco úplně jiného, co se nakonec obrátí i proti ženám samotným? Čtete názor jednoho z „postižených“ a zúčastněte se diskuse.

Začnu útočným výrokem, který později v textu snad poněkud zmírním. A to, že dnešní, především americké, ale v poslední době bohužel už i české, feministky vesměs nejsou bojovnice za rovná práva žen, ale ženy, které si řeší vlastní komplexy z toho, že si neumí udržet rovný a hodnotný vztah s mužem.

Není na místě snažit se hlásit k odkazu žen, které před sto lety bojovaly za volební právo. Dnešní feminismus není boj za rovnoprávnost. Spíše se jeví jako snaha o jednostranné zlepšení života žen a jejich nezávislosti a pravda je zřejmě ještě mnohem dál, než jak se hnutí jeví. Najde se mnoho příkladů.

Feministky jsou navíc o své pravdě zcela přesvědčené a nepřipouštějí si žádné pochybnosti. Jakékoliv napadání feministické ideologie je považováno za nechutný sexismus.

Je smutné, že mnoho žen, které tento boj vůbec nemají zapotřebí, se k němu přidávají a velmi tím škodí i sobě samým.


Vzájemná přitažlivost a obdiv

Stále nedokážu pochopit proč dnes ženám má připadat urážlivé, že je muž obdivuje pro fyzickou krásu. Vždy to tak bylo, je to od přírody přirozené a skvěle funkční. Přitom ani nemusí být ta fyzická krása bezchybná. Bez vzájemného obdivu si partneři nemohou sebe vzájemně vážit a přestanou si rozumět. To už se všude kolem nás děje v děsivé míře.



Ženy pro muže často přestávají být ženami. Tělesná přitažlivost z mládí po několika letech mizí sama od sebe a ženy to svým chováním ještě podporují, a když ženy svůj vztah k mužům zakládají na boji o svá práva, podceňováním jeho práce, hledáním malicherných chyb až do chvíle, kdy nic dalšího už mužův obdiv k vlastní ženě nevzbuzuje a utíkají zase k mladším, „parchanti“ (prý).

Tak, teď si asi feministky vzteky prskají na monitor, že přece za všechno nemůžou jen ženy. Dobře, já tohle napsal za sebe a rád si v diskusi poslechnu, jak to vidí ony.


Rodinné vztahy

Stále se zdůrazňuje domácí násilí. To je v pořádku, násilí je špatné. Ale feministky je automaticky spojují s muži. Ruku na srdce, kdyby ženy byly silnější než muži, nebylo by fyzického násilí v rodinách ještě víc? Nyní ženám zbývá většinou jen násilí psychické, ve kterém jsou po čertech dobré, a běda mužům, co si neuvědomí, že je na nich násilí pácháno, nebo si to uvědomí pozdě v celé síle a v afektu udělají nějakou nerozvážnost.

Muž prý se má zapojit do výchovy dětí. Ano, to by měl a téměř ve všech funkčních rodinách to dnes také rád dělá. Takto vychovávané děti jsou lépe připravené pro život v dnešní společnosti. Jenže pozor, když dojde na případný rozchod či rozvod, žena sebere dítě (děti) a bojuje všemi čestnými i nečestnými prostředky, aby muž v žádném případě už neměl sebemenší vliv na jejich výchovu. Tady se zdá, že žena doma prostě jen chce klid, tak muži milostivě dovolí, aby si s dětmi chvíli hrál.

Platí dnes ještě dělení domácích prací na ženské a mužské? Muži (ano, byli to oni!) během posledních několika desetiletí vymysleli mnoho vynálezů, které ženám jejich dříve samozřejmou dřinu s praním prádla, mytím nádobí, úklidem či péčí o děti měly výrazně usnadnit. Je jim to málo, chtějí s tím ještě pomáhat. Dobrá, zkusme se s nimi dohodnout a pokud opravdu mají víc práce, pomozme jim, často si to zaslouží. Opravdu nikdo ale nemá povinnost dělat práci, která jde někomu lépe, když mezitím může udělat jinou práci, ve které je zase lepší on. Třeba přišroubovat konečně tu poličku na chodbě.



Ponechme dělení domácích prací (výchovu a péči o děti sem nepočítám) na ženské a mužské. To rozdělení je udělané dobře a odpovídá našim přirozeným schopnostem. Jen tomuto dělení otrocky nepodřizujme to, kdo je zrovna udělá.


Pracovní trh

A pozor – teď bude změna. Tady souhlasím. Na pracovním trhu jde skutečně najít spoustu „genderových“ nepravostí. Ženy se stejným vzděláním, stejně pracovité a schopné mívají nižší platy než muži, nebo se často na stejnou pozici ani nemají šanci dostat. Bylo by dobré to změnit. Změní to ale nějaké kvóty na paritní obsazování manažerských pozic či volebních kandidátek? Změní to zákazy na požadované pohlaví uchazeče v pracovních inzerátech na pozice, kde je z povahy práce zřejmé, kdo se na pozici lépe hodí? Myslím, že i bez jakýchkoliv zákonných nařízení a různých pokusů o sociální inženýrství dochází a dál bude docházet v této oblasti k pozitivnímu vývoji a chce to prostě jen čas. Zbrklé a špatně uvážené kroky v této oblasti jen napáchají další škody. Hodně vysvětluje výrok, který charakterizuje vývoj u našich sousedů: „V Německu se o genderovém přístupu nediskutuje ani nepochybuje. Prostě se korektně uplatňuje.“.


Co teď?

Muži by se těchto aktivit neměli zúčastňovat tak, že se budou naopak snažit přiblížit ženám. Feministky tvrdí, že dnešní muž by se neměl bát vyjadřovat své city, nebo si snad dokonce otevřeně poplakat. Ale když tohle muž udělá, žena si ho přestane vážit, jako bábovky, co si neumí poradit s problémy. Takového slabocha si přece tehdy nebrala.

Nepomáhejme automaticky ženám s domácími pracemi, pokud máme svou práci, kterou umíme lépe, ale pokud žena luxuje, je opravdu sobecké jenom zvednout nohy, aby to měla rychleji hotové a my se mohli dál dívat na fotbal.

A co takhle dárečky, kytičky a romantika? Tohle všechno jsou důkazy obdivu mužů k ženám. Mají být tyto důkazy falešné nebo upřímné? Máme ženám přát k MDŽ jen proto, že jsou to ženy? To samo o sobě není moc velká zásluha. To opravdu ne.

Feministky pracují s výrokem, že muži, kteří uznávají původní hodnoty zakysli v minulém století a nepochopili „nové myšlení“. Kdo má ale právo rozhodnout, jestli je to jejich nové myšlení správné? Je to jen jejich myšlení, které má mnoho prvků ideologie. Nebylo už ideologií dost? Rozhodněte se sami a nenechávejte si nutit cizí názor.


Závěrem

Co tedy komu přináší feminismus? Podle mě jen výše zmíněné zakomplexované ženy, které si stejně nedokáží udržet vztahy s muži, ve feminismu vidí uspokojení, že jsou to vlastně muži (hovada), kteří za to mohou. Ženy které dokáží muže upoutat, zaujmout, získat si ho, udržet a rozumět si s ním, feminismus nepotřebují – mají na prosazení svých zájmů jiné prostředky. Co muž neudělá proto, aby mu žena zalichotila, mrkla na něj a spokojeně se usmála? Udělá cokoliv. Jenže, aby nakonec toto nebyla první oblast, kde feministky dosáhnou smazání rozdílů pohlaví.


Tento článek je vyjádřením názoru autora. Své názory mohou v diskusi k článku vyjádřit i ostatní návštěvníci serveru VySemNesmite.cz.