V poslední době se ze všech médií ozývá bití na poplach, před omezováním svobody slova. Po přečtení dalšího názoru pana Fendrycha z magazínu Týden mi to už nedalo, abych napsal i já svůj.

Pan Fendrych s potěšením kvitoval, že byl zadržen policista, který vynesl policejní odposlech Miroslava Šloufa, pořízený před prezidentskou volbou. Není prvním novinářem, který tvrdí, že je potřeba zajistit, aby nedocházelo k únikům policejních odposlechů a ne trestat novináře, kteří ty již uniklé zveřejní. Na to já říkám jedno – novináři chtějí být pod záminkou veřejného zájmu v podstatě překupníky kradeného zboží a chtějí to beztrestně.

Ano veřejným zájmem je, aby jsme se z novin dozvídali, kdo krade, kdo uplácí, nebo dělá jiné lumpárny. Ale pak si na to musí podklady získat vlastní pílí a ne používat ty, které jim někdo ve svém vlastním zájmu „nezištně“ poskytne.

Kdo ještě nechápe, o čem píšu, tomu nabídnu analogii se zastavárnami. Není ve veřejném zájmu, aby chudým občanům nabízely takřka nová autorádia za čtvrtinové ceny, levné fotoaparáty, šperky k Valentýnu za pár korun a další výhodné nabídky? Jistě že je ;-) a nikdo je za to dnes nezkouší trestat – zboží přece poctivě koupily a pokud jim někdo dodává kradené zboží, je potřeba chytit zloděje, který ho krade.

Česká média soustavně pracují na snižování své důvěryhodnosti. Já se nebojím, že nám hrozí cenzura, ale jistě nám hrozí diskreditace novinářů. Výsledek bude podobný – v novinách se bez cenzury dozvíme všechno, ale buď nás to nebude zajímat, nebo tomu nebudeme věřit. Co je horší?

Opět bych rád otevřel na toto téma další diskusi. Co si o tom myslíte vy?