Po dlouhé době, tedy přesněji po čtyřech letech, vydali Red Hot Chili Peppers nové řadové album s názvem Stadium Arcadium. Co nového nám přináší již... Kolikáté vlastně je toto CD?

Pokud se podíváte na Wikipedii, tak zjistíte, že je zde uvedeno 9 alb. Na oficiálních stránkách RHCP je jich ale 13. Z toho jsou dva remixy, takže jedenáct. Každopádně můžeme říct, že tato kalifornská partička vydává v průměru jedno CD co dva roky.

Takže, co nového nám přináší tolik vychvalované dvojalbum? Při prvním poslechu ve mě zůstal jediný, zato silný dojem. Nuda. RHCP hrají skutečně dobře, ale kde je nějaký vývoj? Od vydání elpa Californication v roce 1999 mi připadá, že se přestali vyvíjet. Zvuk je stále stejný, postupy se opakují jako na kolovrátku. Věřím, že až výjde výběr z tvorby RHCP, bude mít většina posluchačů, kromě skalních fandů, problém rozlišit, ze kterého alba ta která skladba je.

Samozřejmě je dobře, že si kapela vytvoří vlastní styl, kterého se potom drží. Na druhou stranu je pořád co vylepšovat, pořád je kam se posouvat. Hudebníci získávají zkušenosti. Stárnou spolu se svým publikem. Doba se mění. V tomto prostředí mi ovšem RHCP připadá, jak to jen říct, když zkostnatělá je příliš silné slovo. Dejme tomu strnulá. Možná to trochu přeženu, ale celé se to nese v duchu osmé skladby prvního CD, nazvané Torture me (Týrej mě). Skutečně je toto dvojalbum vydáno proto, aby mučilo své posluchače?

Díky masovým sdělovacím prostředkům bylo již předem jasné, že nosnou skladbou má být Dani California. Bylo by nejspíš kontraproduktivní, kdyby zrovna tenhle kouskek zněl posluchačům nepovědomě, když měl přilákat případné kupující. Co by tomu asi posluchači řekli, kdyby se z rádia ozívalo něco ve stylu U2, nebo System of a Down, a moderátor jim tvrdil, že právě poslouchají nejnovější hit RHCP? Nejspíš by byl minimálně postižen překvapením, hraničícím s šokem.

Ale nebudu jen hanit. Pokud někomu nevadí, že poslouchá dokolečka stejnou muziku, můžu mu Stadium Arcadium vřele doporučit. Nejlevněji jsem ji sehnal na Vltavě za 590,-. Za tuto cenu dostanete dvě CD s hromadou kvalitní rockovo-funkového nářezu. Chlapcům to pořád šlape i když nám za těch 20 let poněkud zestárli. Pořád je to svižná muzika bez jakýchkoliv zádrhelů.

Netroufám si ovšem hodnotit texty. Tak dobře zase anglicky neumím. Nevím tudíž, jestli se už slovník RHCP poněkud vytříbil, nebo mají vulgarismy stále ve svém repertoáru. Vlastně mi to ani nijak moc nevadí. Mé děti jim také nerozumí, takže je můžou poslouchat spolu se mnou.

A nezapomeňte, že nás 14. června 2006 čeká v pražské Sazka aréně neskutečný nářez.