Mike Oldfield byl vždycky člověk, který se od ostatních lidí, či muzikantů něčím zvláštním lišil. Již jeho první CD s názvem Tubular Bells z roku 1973 bylo něco, co jen tak každý nemohl poslouchat. Teď je ale rok 2005 a do prodeje dorazilo nové album Light & Shade.

Oldfieldova hudba byla vždy (nebo téměř vždy) někam do klidu, protože jinak ji člověk nepochopil nebo s tím měl aspoň potíže. Bohužel v posledních letech (tedy po roce 2000) se jeho hudba začíná zhoršovat. CD Tr3s Lunas bylo sice oldfieldovské, ale už hodně přecházelo do té jen elektronické hudby. Po něm následovaly Tubular Bells 2003, které nebyly ničím novým, ale jenom předěláním prvních „zvonů“ do nového kabátku, podle mě dost povedeného. Člověk by si řekl, že Tr3s Lunas bylo jenom Mikeovo slabší období a že se všechno zase vrátí do starých kolejí.

Na nové album Light & Shade jsem se těšil už od té chvíle, co jsem se dočetl, že bude. Mikea mám hodně rád a je to pro mě něco jako pro křesťany Bůh. S velkým očekáváním jsem si ho sehnal. Po spuštění mě tak trochu napadlo, že to není Ten, koho mám tolik rád. Sice v hudbě jde poznat něco, co do ní umí dát jenom On, ale to člověk, který Ho nemá tolik naposlouchaného, třeba tolik jako já, asi ani nepozná. L&S je dvou-CD. Světlo a stín. To plyne aspoň z názvu. Tenhle pocit jsem při poslechu moc neměl. Oba disky mi zněly dost podobně.

Light – ta světlejší část

Některé části prvního CD jsou snad dokonce jemnější a temnější než u druhé části takže mi název Light moc neseděl. Pokud při něm ale chcete usínat, nedoporučuji nastavovat moc silné hloubky, protože některé skladby „krásně“ buší. Pokud usínat nechcete a raději se zaposloucháte a tak trochu si hudbu rozeberete, stejně tak jak se to dalo u starších CD, nejspíš s rozebíráním brzy skončíte. Zní to celkově dost ploše a synteticky a to se ani nemusíte moc snažit.

Všichni znalci jistě potvrdí, že na Oldfieldovi bylo vždycky jedno z hlavních plusů to, že vymyslel jednu melodii, kterou potom různě obměňoval nebo promíchával s dalšími, až vzniklo dílo. Toho se zde asi jen tak nedočkáte. Je dáno jedno téma a na to se jede celou skladbu. Když dohraje, jede skladba další a tak se to opakuje přes čtvrtou skladbu First Steps, která je snad dokonce vytažená z CD Tr3s Lunas, až ke konci, který je nejspíš jakýmsi pokusem o ethno. Některé z melodií by určitě stálo za to trochu „zoldfieldizovat.“

Celkově mi CD Light připomíná album Enigma – MCMXC – A. D., které se u mě nějakým záhadným způsobem před pár lety objevilo. V kostce by se dalo říct: Moderní Relax



Shade – I Oldfield má své stinné stránky

U Millenium Bells se některým lidem moc nelíbil konec, který se nesl ve stylu trance. Jsem si jistý, že z druhé části alba L&S by také nebyli moc nadšení.Už od prvních tónů je jasné, že asi nepůjde o žádné složité hudební útvary a po pár úderech piánka se začne linout z tranceu známé „tuc tuc tuc“. Mě osobně se to v kombinaci s kytarou celkově líbí. Když dohraje první skladba, začne něco, co mi šíleně připomíná ukázkové skladby v hudebním programu FLstudio. Pokud program znáte, tak se vám to nejspíš rychle potvrdí, protože je ve skladbě slyšet Speech synthetizer. To se ale ještě dá zkousnout, protože to zase tak moc děsně nezní. Dokonce kdyby tam znělo víc melodií, tak mi připomíná něco z Tubular Bells III. Jenže, skladba znenadání končí. A už se zase ozývá taneční hudba. Jestli je tohle směr jakým se chce Mike vydat, tak to tedy potěš pánbůh. Další skladby se nesou v podobném stylu: buď trance a nebo podle mě naprosto šílený Speech synthetizer. Předposlední skladba Kingscape nápadně připomíná First Steps z části Light.

Nakonec přišlo bohužel snad to nejhorší. Nightshade není špatná, je to nadprůměr toho, co se dá na druhé části nalézt, ale příšerně mi zkazil dojem syntetizátor elektrické kytary FL Slayer z již zmiňovaného FLstudia. A useknutý konec raději ani komentovat nebudu.

Závěr – jak to vlastně působí

Po poslechnutí CD nejspíš nebudete mít nijak špatný pocit, pokud Vám tedy nevadí trance. Časy se holt mění a svět už asi nechce to klasický hezký, co Mike tvořil na začátku a pak těch dalších asi 30 let. Možná, že je chyba ve mně, ale L&S bych zařadil mezi to nejhorší, co jsem od něj slyšel. Ale zase pořád lepší než zpívané CD jako Earth Moving.

Pokud jste skalními fanoušky jako já, tak Vám tohle album již jistě ve sbírce nechybí. Pokud se Vám Mikeova hudba líbí, uklidňujete se u ní nebo rád usínáte, doporučil bych raději sáhnout po něčem starším.