Když mi bylo 10 let. Přišel mi od kamarádky z tábora dopis s textem, že mám na první z pěti uvedných adres poslat pohlednici s obrázkem svého města. A svým pěti kamarádkám poslat dopis s opsaným textem, adresami bez té první a nakonec připsat svou. Příslibem bylo, že do měsíce dostanu pohledy od neznámých přátel z celého světa. Byla jsem nadšená a moc jsem se těšila. Pohlednici jsem dostala jednu asi po půl roce...

Další dopis přišel o 5 let později - tentokrát se neposílala pohlednice, ale koruna. Nedostala jsem přislíbených 100 korun pochopitelně nikdy.
Od té doby se hodně změnilo. Já vyrostla a přišla doba počítačů a internetu....
Moje pošta je momentálně stále zavalena srdceryvnými dopisy s upozorněním, jak je život pomíjivý a jak máme myslet na své přátele a rodinu dokud to jde. A s vysvětleními co je v životě podstatné a co nikoliv. To bych ještě rozdýchala, když pominu to, že mne patrně všichni považují za totálního idiota, kterému se musí několikrát týdně opakovat, co jsou to Ty Pravé Hodnoty.
Poněkud mne zaráží, že na konci každého tohoto dopisu ze kterého sentiment jen kape je celkem jasná vyděračská výhrůžka, že nepošlu-li to dalším svým přátelům, tak že mne čeká různě dlouhé období neštěstí, smůly, neúspěchu, život bez sexu a bez lásky atd....
Nechápu, jak mají moji přátelé z takového dopisu poznat, že je mám ráda a že si jich vážím. Raději používám na projevy svých citů tradičnější metody bez ultimát a požadavků. A jsem přesvědčena, že ten koho mám ráda a vážím si ho o tom ví. Jsem asi divná a staromódní. Ano já jsem ta, která veškeré mailové řetězce trhá a dokonce poslední dobou dopisy tohoto typu mažu bez přečtení. Přeci jen je lepší nedočíst se co zlého mne potká.
Mnohem radši mám dopisy, které začínají slovy: "Čau Vardo, jak se daří?" Jo, takový dopis je opravdu pro mne a od někoho kdo na mne myslí a nejsem jen položkou v seznamu kontaktů.
Žádný z mých přátel a blízkých ode mne nikdy řetězcový dopis nedostal, protože je mám ráda a žádné z uvedených nebezpečí jim nepřeji a nechci na ně nic ošklivého přivolat. Raději to nebezpečí beru a budu brát na sebe. A nikdy takový mail rozesílat nebudu !
To je asi tak vše, jen bych asi měla podotknout ve světě, kde není moderní myslet vlastní hlavou a jen opakovat milionkrát slova někoho cizího, že jsem tuhle svou úvahu nikde nezkopírovala jsou to opravdu mé názory, které mi už delší dobu krouží hlavou a po promazání včerejší zaspamované soukromé i služební pošty jsem se rozhodla to napsat a zveřejnit.
Pokud jsem někoho právě urazila - je mi líto, ale takového člověka může potěšit, že bude pomstěn, až na mne všechna ta v dopisech slíbená neštěstí dopadnou.
Tento dopis prosím nikomu neposílejte. Ráda bych si na něj nechala autorská práva. A nerada bych ho za půl roku dostala od někoho s dovětkem - rozešli to všem svým.....
Je to na závěr hromadných dopisů poslední dobou neobvyklé, ale já vám přeji všem hodně štěstí, úspěchu, lásky a přátel a to bez podmínek... Vaše Varda