Když mi bylo 10 let. Přišel mi od kamarádky z tábora dopis s textem, že mám na první z pěti uvedných adres poslat pohlednici s obrázkem svého města. A svým pěti kamarádkám poslat dopis s opsaným textem, adresami bez té první a nakonec připsat svou. Příslibem bylo, že do měsíce dostanu pohledy od neznámých přátel z celého světa. Byla jsem nadšená a moc jsem se těšila. Pohlednici jsem dostala jednu asi po půl roce...
Než zase budete své ženě, či přítelkyni nadávat, proč zase byla na tom veřejném WC tak dlouho, když vy už jste dávno hotoví, zkuste se zamyslet nad tím, o co to mají těžší. A nebo si o tom prostě přečtěte...
Minule jsme se mohli dozvědět, jak je na tom vozíčkář v menším městě s každodenními starostmi. Dnes se dozvíte, jak na tom jsou pohybově omezení lidé v pražském metru z pohledu dozorčí dopravního podniku.